(druhá, čtvrtá . . .). Nepřízvučnost je tu zvláště zřetelná, když slabika následující je přízvučná; na př. voda-teče, dejte-pokoj, nejmilejší-sestra, drahocenný-statek atd.
491. Přízvuk slov dvouslabičných (mimo výrazy předložkové). Slova dvouslabičná mají pravidelně a bez výjimky na slabice první přízvuk hlavní, a slabiku druhou bez přízvuku. Na př. voda, víno, město, krása, milý, starý, nesu, nosím atd. To jsou příklady dvouslabičných slov jednoduchých. A touž pravidelnost nalézáme při dvouslabičných slovích jakkoli složených; na př. roz-um, noc-leh; zlo-syn, zlo-děj; zlo-čin; půl-noc; při-nes, vy-hoď, dva-cet, dvanáct, Cti-bor, Václav (z Váce-slav), Voj-těch; Po-říč, Pod-háj atd. Že slabika druhá v roz-um atd. je bez přízvuku a že nemá ani přízvuku vedlejšího, znamenáme zřetelně, když vyslovujeme vedle sebe nom. roz-um a gen. roz-u-mu atd.: tu zajisté není slabika -u- přízvukem nad -mu; v obyčejné výslovnosti roz-u-mu je -u- pod -mu-; a vyslovíme-li tu obě poslední slabiky stejně, tedy jsou obě bez přízvuku = ˘˘˘ (nikoli snad obě s přízvukem vedlejším = ˘˘˘); úhrnem, ve dvouslabičné složenině roz-um gen. roz-umu atd. je slabika druhá nepřízvučná, a rovněž tak v noc-leh, zlo-syn atd. O přikloněném byste, dal-byste atp. v. § 493.
492. Přízvuk slov o třech a více slabikách (mimo výrazy předložkové). Slova tato, jednoduchá i jakkoli složená, mají vždycky na slabice první přízvuk hlavní; na př. kazatel, kolovrátek, pronásledovati. Slabiky další jsou dílem bez přízvuku, dílem mají přízvuk vedlejší; bez přízvuku jsou nejčastěji slabiky sudé, přízvuk pak vedlejší mají nejčastěji slabiky liché (v. § 490). Na př. napadal, napadala; povezu, povezeme; přinesu, vyhodíme, rozložíte, nasázeli, povážiti, opovážiti-se; pronásledovati, pronásledovaný, pronásledovatel; kazatel; povážíme; rozmilý, nejmilejší; chovanec, umrlec; prostředek, zármutek; vzdálenost, vzdělanost; podoben, nevěren, milostiv; modliteb (pl. gen.), milosten (pl. dat.), milostech (pl. lok.), milostmi atp.; – sto-letý, dvou-nohý atp.; – jedenáct, padesát, devadesát; ze tri a desěti stalo se tri-desěti a z toho pak třicěti a dále třicet, a podle toho také čtyři-cet; – oka-mžení, boha-bojný; – pan-táta, paní-máma; – půl desátá, půl-dvanáctá, půl-dvacáta; své-vole, své-volný; – okrasa, ozdoba, výstava, náprava, příroda; – rozmilý, roztomilý, nejroztomilejší; – praotec, pra-rodiče, pra-starý; – kazi-svět, vydři-duch, lam-železo, drž-grešle; nezna-boh; – darmo-dej, kup-sobě (v pořekadle: darmodej umřel, kupsobě nastal); Boři-voj, Vrati-slav; Kali-voda, Pi-voda; Osol-sobě, Skoč-do-pole (příjmení); – spřežky s ne-: nepřítel, nepřátelství, nekrasa, nezbeda; nehezký, nemilý, nestálý, nešťastný, neomylný, nepovezu, nepřinesu, nevyhodím; nepovezeme, nevyhodíme atd., avšak vedle toho
