Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<582583584585586587588589590>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

IV. Kvantita.

Mluvíce vyslovujeme řady slabik (srov. § 485), a jednotlivé z nich jsou nestejné také délkou; na př. ve slově radí trvá -dí déle než ra-, ve slově rádi naopak rá- déle než di, a ovšem rá- trvá déle než ra-, -dí déle než -di. Vůbec naplňuje každá slabika nějakou míru času, a časoměrná hodnota jednotlivých slabik jmenuje se kvantitou.

Časomíra souvisí přirozeně s prací našich mluvidel. Každá hláska potřebuje nějakého času, aby se učlánkovala, a potřebují toho času některé hlásky více, jiné méně; čím více má tedy která slabika hlásek a čím více času hlásky jednotlivé potřebují, tím déle trvá celá slabika. Podle této absolutní časomíry rovná se kvantita každé slabiky sečteným kvantitám jejich hlásek a napočítali bychom mnoho stupňů kvantity, kdybychom počítali od slabiky nejkratší k nejdelší; neboť zajisté jest na př. a (spojka) kratší než ta (zájmeno), tu kratší nežli sta, sta kratší nežli msta, msta kratší nežli mstám, jest ve slabikách těchto od a do mstám stupňů kvantitativních několik, a totéž potvrzují podobné příklady jiné). Avšak o kvantitu slabik podle této absolutní míry obyčejné se nejedná, nýbrž jen buď o kvantitu grammatickou, buď o kvantitu ve verších metrických čili o kvantitu metrickou; v obou případech přestává se na dvou stupních kvantity a rozeznávají se slabiky krátké (˘) a dlouhé (–). Nám zde půjde jen o kvantitu grammatickou. O té rozhodují jenom samohlásky (nebo samohláskové skupiny) slabik, souhlásky nic; a jsou slabiky se samohláskou krátkou nebo s dvojhláskou krátkou krátké, na př. i, a, sto, msta, kost, ctnost, pomsta (˘˘), nectnost, město, napial, stč. zemiu (akk.) atd., ostatní dlouhé, na př. , dál, soudí (– –), moudrý, stč. miesto (místo, – ˘), diábel, zemiú (instr., ˘ –) atd.

Slabiky krátké a dlouhé byly již v jazyku praslovanském.

V stsl. je k -čьną iterativum -činati, a podobně svitati ke svьtêti, dychati k dъchnąti, -têkati k teką, -našati k nositi atd., a stejná iterativa jsou také ve veškeré slovanštině ostatní; iterativa tvoří se dloužením samohlásky v slabice kořenné, je tedy dloužení ь-i, ъ-y, e-ê, o-a obecně slovanské a tedy praslovanské, a byly tedy již v praslovanštině slabiky s ь, ъ, e, o krátké, a naproti tomu slabiky s i, y, ê, a dlouhé. Srov. Miklosich, Über die langen Vocale in den slavischen Sprachen 1879, 312 sl. Stejné svědectví vyplývá z příkladů jiných, na př. dъmą subst. dymъ, tvoriti-tvarь atp. Také slabiky s u, ę, ą byly původně dlouhé podle toho, co o těchto hláskách psl. vyloženo v §§ 39, 47 a 50, a podle Leskiena Unters.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).