Přízvuku ˋ nebo bez přízvuku jsou slova jednoslabičná v přiklonění (enklisi, proklisi); všude jinde jsou přízvuku ˋˋ –
Chceme ukázati a probrati jednotlivé případy přiklonění. Tu rozeznáváme především případy, kde slovo přikloněné předchází, a kde následuje.
α) Když slovo přikloněné předchází a tedy slabika s přízvukem hlavním následuje, má slovo přikloněné přízvuk ˋ, nebo je bez přízvuku. Na př. ve výraze „pan-učitel“ je přízvuk hlavní na první slabice slova učitel; téhož slova slabika druhá je bez přízvuku, a třetí má přízvuk vedlejší: u-či-tel; slovo přikloněné pan- stojí co do přízvuku zajisté a zřetelně níže než slabika u-, ale také zajisté a zřetelně výše než slabika další -či-, a je patrně a zřetelné přízvuku stejného jako -tel; je tu tedy přízvuk: pan-učitel, a podobně v bůh-Jupiter, pták-ohniváč, pes-Cerberus atd. – Ve výraze „až otec přijede“ je přízvuk ˋˋ a ˋ na místech naznačených, a přikloněné až je tu trvám co do přízvuku níže, než slabika poslední -de, tedy bez přízvuku.
ß) Když slovo přikloněné následuje, tu má přízvuk vedlejší jen tehdy, když slabika předcházející je bez přízvuku a nenásleduje slabika přízvučná; na př. nechte-ho, pravil-mi, neboj-se, pravil-mi-to, neboj-se-ho atd. Když však předcházející slabika má přízvuk (hlavní nebo vedlejší), je slovo k ní přikloněné bez přízvuku; na př. nech-ho, neškoďte-si, nebojte-se atd. A taktéž je slovo přikloněné bez přízvuku, když slabika následující má přízvuk ˋˋ, třeba že slabika předcházející je bez přízvuku; na př. nikdo-ho-nechce, nechte-ho-býti, pravil-mi-otec, neboj-se-nikoho, nikdo-tam-nechodí, nikdo-zde-nebyl atd. –
Dále jde o to, která slova jednoslabičná k hlavnímu přízvuku slov sousedních se přikloňují a tu buď přízvuk jen vedlejší mají anebo docela bez přízvuku jsou. Tu upozorňuji předem na jisté obtíže při pozorování přízvuku. Přízvuk ˋ poznáváme, když v blízkém sousedství jsou také slabiky s přízvukem ˋˋ a bez přízvuku. Kde toho není a kde tedy nelze srovnávati slabiky přízvuku různého tak, jako se to stalo nahoře v příkladě pan-učitel, tu nelze poznati, je-li slovo jednoslabičné přízvuku ˋ či bez přízvuku; na př. ve výraze „král-Jan“ je člen druhý zajisté přízvuku ˋˋ, Jan, a člen první je co do přízvuku zajisté pod ním, ale není zřetelno, je-li přízvuku ˋ či docela bez přízvuku; teprv analogie s pan-učitel atp. svědčí, že také v král-Jan je přízvuk ˋ. Ale někdy není pomůcka taková ku poznání přízvuku na snadě, anebo není dostatečna k nabytí zřetelnosti. V těch případech je těžko rozhodovati; snad se to podaří pozorovatelům, kteří pro exaktní měření přízvuku budou míti přístroje jemnější a spolehlivější, než jest naše ucho. Z příčiny uvedené nemůžeme v následujícím výčtu vyčerpati případy všecky, které sem patří, a nemůžeme se odvažovati výkladu vždycky určitého. Neurčitě
