a nerozhodně vyslovujeme se o přízvuku v několika případech předcházejících, a častěji činíme taktéž v následujících.
1) Jednoslabičné přívlastky jmenné, když se přikloňují k přízvučné slabice následující (ˋˋ), mají přízvuk ˋ. Na př. pan-učitel, pan-otec, pan-soused, pan-Novotný, kněz-Jakoubek; král-Jan; rek-Horimír; kůň-Šemík; pes-Cerberus; vrch-Blaník; zlý-duch, mdlý-život; psí-hlava, lví-stopa; atp. Že ve výraze pan-učitel slovo pan není tak bez přízvuku jako slabika -či-, nýbrž že je co do přízvuku na stejné výši se slabikou -tel a že tedy má přízvuk ˋ, pan-, bylo vyloženo nahoře; a totéž platí o vytčených přívlastcích pan-otec, kněz-Jakoubek, král-Jan atd. – Při slovosledu jiném jest ovšem i přízvuk jiný, náležitý: Horimír-rek, stopa-lví atd.
2) Jednoslabičné přívlastky zájmenné, když se přikloňují k přízvučné slabice následující (ˋˋ), mají přízvuk ˋ. Na př. ten-nezbeda, ten-nepořádek, ta-krása; to-město shořelo; z-té-vody, k-té-vodě; v-té-vodě; tou-bolestí; ty zahrady; ty-krásné-zahrady; z-těch-zahrad, v-těch-lesích; – můj-bratr, tvůj-bratr, náš-bratr, váš-bratr; má-sestra, mé-sestry, mé-sestře, mou-sestru; mým-bratrem, tvou-sestrou; mých-bratří, tvých-sester, svých-rodičů; mým-bratřím, tvým-sestrám, svým-rodičům; – sám-král, sám-papež; – všech-lidí, všem-lidem atd. Srovnáváním slabik podle přízvuku podobným, jako ukázáno nahoře při výraze pan-učitel, nalézám také v ten-nezbeda, svým-rodičům atd., že ten- má přízvuk jako poslední slabika v -nezbeda, svým- jako poslední slabika v -rodičům atd., že tedy vytčené zde přívlastky mají přízvuk vedlejší: ten-, ta-, můj-, má-, svým atd. – Při slovosledu jiném: nezbeda-ten, bratr-můj, papež-sám, lidí-všech atd.
Ve výrazích škoda-těch-peněz, proti-těm-pomluvám, pokoj-všem-lidem atp. vytčené jednoslabičné přívlastky trvám někdy s přízvukem ˋ, někdy bez přízvuku se vyslovují.
3) Taktéž kolísavý je namnoze přízvuk všech ostatních jednoslabičných tvarů zájmenných. Říkáme neboj-se, neboj-se-ho, a neboj-se-nikoho, podle výkladu zde nahoře podaného; rovněž tak je slovo sem patřící v příkladech následujících bez přízvuku, poněvadž následuje slabika ˋˋ: dejte-mi-pokoj, nechte-ho-býti, nikdo-mne-neviděl, matka-tě-chválila, nikdo-nás-neviděl, dejte-jim-pokoj, nechte-jich-býti atp. Ve výraze vy-nevíte může slabika první trvám býti bez přízvuku, jako slabika třetí -vi-, anebo míti přízvuk ˋ, jako slabika poslední, tedy vy-nevíte nebo vy-nevíte; a podle toho může býti také já-vím, ty-nevíš, on-praví, my-sami-nevíme, vy-také-nevíte atp. vedle já-vím atd.
4) Táž kolísavost je při jednoslabičných výrazích kolikosti, když následuje vyraz předmětu počítaného. Na př. říká se trvám dva-sousedé,
