t. j. sl̥-zám; v NRadě 1043 psáno s odchylkou od pravidla jerového: ktož we ſlzach budú sieti, patrně tu vynechána slabika, opraviti lze čtením: ktože we ſlzach budú sieti); – jakž latině miſtr vypravil Vít. 58ᵇ t. j. mistr, nč. mi-str̥; toto je dosvědčeno již v době stč.: Kato miſtr byl veliký Vít. 58ᵃ; – Bratr Filotóv jenž boj bráše AlxV. 1645 t. j. bratr, nč. bra-tr̥; – proši bratr daj mi pokánie Hrad. 110ᵃ, taktéž (nom. za vok.); – prošiu tebe bratr mój brecze DětJež. 3ᵇ; – vztrže sě wyetr ovšem časný AlxV. 532 t. j. vietr, nč. ví-tr̥; – což hnáti wyetr nemožieše t. 573, taktéž; – vztrhna sě wyetr jej ubudi t. 764, taktéž; – wyetr protivný vše rozvěje t. 1777, taktéž; – která j’ myſl té ženy jisté Hrad. 45ᵃ t. j. mysl, nč. my-sl̥; – druhá myſl ta ji trápieše Kat. 32, taktéž; – čemu tvá myzl tak otjata Jid. 130, taktéž; – račiž svú miſl na to dáti NRada 193, taktéž; – nejeden svú myſſl oslabi AlxV. 5, 35, taktéž; – on jich myſſl pokornú vida t. 2139, taktéž, atd.; – my-sl̥ dosvědčeno již v době staré: tehdy mu na myſl tanu AlxV. 769; – yozef pro bazn neſmyel wzieti Hrad. 45ᵃ t. j. bázn, nč. bá-zeň; – proto pójde w kazn jich dušé t. 114ᵃ t. j. v kázn, nč. ká-zeň; – pro -zn̥ jsou také doklady staré: však aby potom jměl bazn | dachu j’mu osličí kazn t. 18ᵃ t. j. bá-zn̥, ká-zn̥; – matko pro tvých ſedm radostí t. 119ᵇ, a na druhéj (desce) ſedm jich bieše t. 93ᵇ t. j. sedm, a jinde: ſedm hodin v ráji byli Vít. 12ᵇ, ſedm let přěbývá v cnosti t. 10ᵇ a j., t. j. se-dm̥; – oſſmdeſat let ſ cztyrzmy bieše Hrad. 70ᵇ t. j. osm-, a jinde: táhniechu vóz ozzm koní AlxH. 2, 6 t. j. o-sm̥.
Hiat.
482. Hiat jest, když se vyslovuje samohláska bez předcházející souhlásky, tedy když slabika, která se začíná samohláskou, jest na začátku věty, nebo ve větě po přestávce (po interpunkci), nebo po slabice otevřené; na př. do-ufati, ne-užil, oko, na-oko, černo-oký.
Hiat není na patrnou újmu blahozvuku, ale je mluvidlům poněkud nesnadný, proto se dostavují a snadno pronikají různé změny hláskoslovné, zejména:
synizese, např. v douſati ze stč. do-u-fati atp., v. § 480; –
odsouvání a stahování, na př. núžil, Noužil z ne-u-žil atp., § 479,
