ſybrſky 58, w ſybrſkem jazyku 2, knězě ſybrſkeho 50, ot ſybrſkeho knězě 58; kdyby tu bylo i (y) neznělo, nebylo by pochopitelno, proč se y-r roztrhuje.
7) Slova německá tvaru tirt, tilt přejatá z češtiny, na př. německé Türmitz = Trmice, Pilsen = Plzeň atp. činí pravdě podobným, že také v češtině zněla tato jména kdysi Tirm-, Pilz-.
8) Podobné psaní staropolské, na př. czirw ŽFlor. 21, 6, we kirwech t. 105, 37, na wyrzbach t. 136, 2, milczy taceas t. 27, 1, milczaleſm silui t. 34, 3, opylwyte t. 143, 16, opylwytim t. 122, 5, przesangil (npol. przysiągł) t. 109, 5, a dále novopolská výslovnost wilk, wilgnąć, milczeć; také dial. tirt zachovalo se v polštině, kde hraničí s češtinou, na př. v nářečí těšínském kyrczyć (krčiti), kyrpce (krpce), myrskać a j., Malin. wyr. 42 a j.; shoda psaní stčeského se psaním staropolským a výslovností novopolskou nemůže se vykládati náhodou, třeba tu tedy výkladu, že znělo i také v stč. tirt, tilt.
9) Totéž pak svědectví je také v mrus. dial. hyrmity (stsl. grъmêti), virch (vrъchъ), dyrva (drъva), obyrvy atd. Verchr. 48 a 49.
Z úhrnu těchto svědectví vyplývá trvám nepochybně, že psané v textech starších i (y) v ir, il za nč. spisovné r̥, l̥ mělo platnost fonetickou, že také znělo.
Výsledek tento je stejný jako stran i (y) v trit, tlit v § předešlém (jiní vykládají věc jinak, srov. na př. Jag. Arch. VI, 510, 532, 533). Jde ještě o to, jaké kvality bylo a jest i (y) v těchto případech. Podle BartD. 104 zní i (y) v nynějším lašskéin tirt, trit, tilt, tlit „jen polohláskou“, yr v syrp, kyrk atd. zní tak, jako ’r v s’rka (m. sirka), sek’rka (m. sekyrka); p’lny (= pilný) a pylny (= plný) zní „zcela stejně“; ve zpěvu však i (y) v tirt atd. jasně vyniká. S tímto výkladem Bartošovým shoduje se ta věc, źe dialektické toto i (y) v tirt atd. uchu nezkušenému není ani dosti zřetelné, příslušník nářečí jiného snadno je přeslechne, když není na ně zvláště upozorněn. Když pak i (y) v dial. tirt, trit atd. jest jen polohláskou, tedy je těžko rozhodnouti, je-li druhu i či y. Podle Bartoše vyslovuje se na Opavsku „touž polohláskou“ jaká se slyší v kyrk, „také původní i a y“ v sirka, sekyrka atd. Podle toho zdá se, že dotčená polohláska není rozhodně ani druhu i ani druhu y, že je vzhledem k oběma těmto druhům irracionální. O staročeském pak tirt, trit atd. můžeme se domnívati, že také jeho i (y) byla hláska pravděpodobně též taková, irracionalní.
r̥, l̥ mění se v ur, ul.
228. Doklady pro ur: v textě lat. Surbia Kosm6. I, 13, Zurbia Kosm4. t. (podobně v Reg. I. Purkes 1182, Wurchozlaus 1234, Zobehurd I. pol. XIII); wurba (vrba) Nom. 65ᵃ; cztwurte lékařstvie Lék. 61ᵇ, ſwurchny
