Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<300301302303304305306307308>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

za pův. v a psl. v. na př. v ovь-, stsl. ovьca č. ovce, vedle lat. ovis, skr. aviš, ‒ v novь č. nový, vedle lat. novus, ř. νέϝος, skr. navas, lit. naujas, pův. neṷos, ‒ v pl. nom. synove č. synové, vedle skr. sūnavas, pův. sūneṷes, atd. ‒

za pův. m psl. m, na př. v mati č. máti, vedle lit. motė, lat. mater, ř. μήτηρ, skr. mātā, ‒ v jesmь č. jsem, vedle skr. asmi, ř. ἐσμι m. equi, atd. ‒

Pův. -m (koncové) změnilo se v psl. -n (a tak i v některých jiných jazycích). Na př. za pův. som skr. sam je psl. sьn- v sъn-êsti, sъn-ьmъ, sъn-ęti, ‒ za pův. akk. genām je stprus. genan, ř. χώρᾱν, psl. ženą (z -ān).

Proti příponám s -m- v sg. instr. têmь rabъmь, du. dat. instr. têma rybama, pl. dat. têmъ rybamъ a pl. instr. těmi rybami atp. jsou v některých jiných jazycích přípony s -bh-; na př. ř. -φι v ἦφι βίηφι proti slovansk. -mb, v sing. instr., skr. -bhjām v du. dat. instr. aśvābhjām proti slovansk. -ma, skr. -bhjas v pl. dat. aśvābhjas proti slov. -mo, skr. -bhis v pl. instr. aśvābhjas proti slov. -mi. Se slovanštinou mají tu souhlásku stejnou -m- litevština a germanština. Toto m a bh však nejsou střídnice hláskové, nýbrž každé jest původu jiného; srov. Brug. II, 626.

Pův. k, ḱ atd.

Vzájemné střídnice hlásek hrdelných jsou v jazycích indoevropských několikeré: na př. za k v slov. ku-, kova- je k v lat. cū-, cudo, ‒ za k v slov. Kmenu zájm. ko- gen. kogo je qu v lat. quo-, qui quae quod, ‒ za k v lat. decem (m. dekem), ř. δέϰα je s v slov. desętь č. deset, atd. Totéž nalézá se také při g a gh. V tom pak ve všem jeví se trojí druh souhlásek, totiž:

1. hrdelnice, které jsou stejné v jazycích všech (mimo obměny, kterým podléhají na půdě jazyků jednotlivých), na př. k v slov. ku-, kova-, lat. cū-, cudo atd.; ‒

2. hrdelnice, labialisované v lat., řečt., kelt. a germ., na př. qu v lat. quo-, ř. πο- (a ϰο-, oboje z kṷo-) v πότερος (ϰότερος, ion.), proti slov. ko-; ‒

3. hrdelnice řecké, lat. atd., za něž v jaz. arských a litevskoslovanských jsou sykavky, na př. k v lat. decem, ř. δέϰα …, proti s, š, s, ś v slov. desętь č. deset, lit. dešimtis, avest. dasa, skr. daśa.

Které byly těchto hlásek střídnice původní, není dosti vysvětleno. Se stanoviska slovanského můžeme na tom přestati, že byly v době starší, předslovanské, střídnice dvoje:

a) k, g, gh, tak zvané hrdelnice velarní (t. j. článkované mezi kořenem jazyka a čípkem, velum palati), a

b) hlásky, za něž jsou v jazycích arských a litevskoslovanských střídnice sykavé, v jazycích ostatních střídnice hrdelné; podobá se

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.17
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).