welykem nepokojem AlxV. 2309, chváliti boha hlasem welikém (tak v rkp.) HusPost. 60ᵇ, s velikem hněvem HusE. 1, 255, s biskupskem rúchem t. 397, uprziemem úmyslem ŠtítMus. 129ᵃ, gedinem slovem Mat. 109, gedinem pacholkem Lún. l. 1441, obyczeynem oružím Otc. 28ᵇ, prawem trhem KolA. 1517; tak i v době pozdější, na př. pod podobenstvím od domácích věcí vzatém Beck. 1, 76, vším myšlením nepochopitedlném t. 1, 49 atd. Tu však máme dialektickou změnu ý v é jenom v takových textech, které také jindy mívají e za y, tedy zde v dokladech uvedených z Mill. a Mand. V dokladech ostatních pak máme koncovku -ém (psanou -em, -ém) za -ým analogií, vlastně matením s lokálem -ém: v době, ze které doklady tyto pocházejí, je sg. lok. dobrém (po způsobu starším) a také dobrým (zúžené, způsobem novým), podle toho zdálo se, że také vedle instr. dobrým může byti tvar domněle starší dobrém, a tak se také psalo.
Opět jinak, a to analogií zvratnou, vysvětluje se -em psané místo -ým v pl. dat.; o tom v. § násl. -
V jiných několika slovích máme e vedle y slov stejných nebo příbuzných, ale není to e vzniklé z y změnou hláskovou. Sem patří:
nenie vedle nynie. Za nč. nyní je stč. nynie, a vedle toho také nenie; na př. jež sě stalo v Čechách neny̆e (nunc) Jid. 11, nenie u prachu spím ŽKlem. 141ᵃ, buď nenye tich Růž. 3, běda mně nenye i věčně Trist. 192; ot nenyeyſſieho času ŽTruh. 130, 3. V stsl. jest nynê a nъnê, v rus. nynê a nonê; bylo tedy původně nъn- (krátké) a nyn- (dlouhé); české nynie je z býv. nynê; stč. nenie z býv. nъn- se odvozuje (Pastrn., Athen. VII, 184); odchylka od pravidla jerového, nenie m. n’nie, mohla by se omlouvati rhythmickou analogií: dvojslabičné nynie přispělo k tomu, že také nъnê-nenie zůstalo dvojslabičné.
dechnouti v dychnouti. dechnouti je místo dċhnouti, nově utvořeno podle part. dechl; dychnouti pak je zase novotvar podle dýchati; e a y jsou tedy v slovich těchto původu rozdílného. Totéž platí o
hebký v. hybký; hybký utvořeno z hebký, analogií podle hýbati.
preč v. pryč. stč. prechz ApŠ. 109 a j., precz Hrad. 12ᵃ, Lobk. 33ᵇ atd., prycz Mast. 214, Hrad. 33ᵇ, Krist. 76ᵃ atd., vedle toho je také přeč a přič, ptactvo béře sě przecz Mill. 46ᵇ, przycz jiti Mast. 214, przycz AlxV. 555, Pulk. 41ᵃ, Otc. 11ᵃ a j., podle Mikl. Et. Wtb. 264 souvisí obé se stsl. prokъ a pročь reliquus, stč. prokni atd., vznik je temný, zajisté však není zde e z y, varianty české ukazují k pův prъčь.
sěkera v. sěkyra, ſekeramy Mand. 14ᵇ, ſyekyra Pror. Isa 10. 15, podle pol. siekiera je tu -ker- staré a nikoli českou obměnou z -kyr-.
slech v. slc. slych Jg., ani vidu ani slechu Us., ani slychu slc. Jg.; oboje ze slъchъ, ve slych jest zdlouženi ъ-y, v. § 76 a Mikl. Et. Wtb. 309
záhe v. záhy, aby zahe přizřěl Hrad. 138ᵇ zahe Alb. 41ᵃ, NRada 2004 a j., záhy Us., záhý Br. 2. Kr. 3, 35 Jg.; hojná adverbia končí se -y, na
