kyrk, syrp, Byrno BartD. 104 (lašsk.); hyrtuň (hrtan), syrdečko, myrkva Šemb. 56 a 59 (opavsk.); chyrt, syrna Suš. 623.
Doklady pro il: in civitate Pilzen Kosm2ᵃ. III, 30, Kosm3., t., Wiltaua Kosm4ᵃ. I, 9, Wiltawam Kosm5. I, 2; pilh, wilchuecc MVerb.; wilna, wylni ŽGloss.; pilnye (plné) AlxH. 2, 29, wilnye t. 30, pilná t. 8, 30; mẏlchziu taceo Pil. d; pilwucie ŽKlem. 147, 18, okrſſil t. 139, 10; pilnoſt plenitudo ŽWittb. 49, 12, pilná plena t. 47, 11, prziemylknu conticescent t. Ann.9; milczety ŽTom. 49, 3; netahil AlxB. 2, 12, piln t. 4, 19; zzylz AlxBM. 2, 7; ſilzy (pl. nom.) Pass. 304 (zřídka v Pass.); pilnoſt (pln-) Hrad. 62ᵃ, pyln JiřBrn. 430, napilny t. 188 a j.; pyln KatBrn. 244 a j.; wylkom Marg. 104; mylczte MastDrk. 155, kto mylczy Alb. 18ᵇ; čím jsmy od hrdosti prázdnějše, tiem jsmy milosti pilnieiſſe (pln-) Kruml. 314ᵇ; v pilnoſty (pln-) EvOl. 100ᵇ; wylk Otc. 418ᵇ, nemohyl t. 355ᵇ, obroſtyl bieše chlupy t. 313ᵇ, bieše wzroſtyl t. 380ᵇ, aby ſe kradyl t. 333ᵇ; milčzeli Ben. Mar. 9, 33 (zřídka); mylč, mohyl, oblekyl Pokrok 1877 č. 309 a 311 (opis komedie o Jenovefě r. 1856); – v nářečích: vylček, pylný Šemb. 56 (opavsk.); pylný, kylnuť, pokylňať, vylk, vylna, bavylna BartD. 62 (valašsk.), 86 (starojick.) a 104 (lašsk.); napilníme Suš. 701; řekyl, četyl (ždár.).
Psané zde v dokladech starších i, y před r, l nebylo pouhým znaménkem graſickým, nýbrž také znělo. Svědectví tomu jsou:
1) Tvary dialektické nč. tirt, tilt; jako se místy dosud vyslovuje kyrk, syrp, syrna, vylna, pylný (pln-), tak mohlo bývati i v době starší.
2) Opravy r v ʸr rkp. Drk.; tu bylo psáno czrt 156ᵇ, ſmrt 161ᵃ, roztrze 159ᵃ atd., ale oprávce pozdější změnil tu všude r v ᵃr, a dal tím na jevo, že psaní trt pokládal za nesprávné, nejspíše proto, že výslovnost jeho žádala tirt.
3) Psaní ztyirpiety AlxH. 6, 24, tepýírw Rožmb. 78, tijrh t. 29, tijrhem t. 19; kdyby písařům těchto příkladů i v tirt bylo neznělo, nebyli by je psali způsobem tak nákladným (literou zdvojenou yi, ýí, ij).
4) Psaní samého i a vynechávání r, l, na př. witranye ŽKlem. 30, 14 (m. vrtr-), wytranye ROlB. 35ᵇ, wzmyzala jest abominata est ŽWittb. 106, 18 (m. vzmrz-), prziemikni taceas ŽWittb. 27, 1 (m. přěmlk-), prziemykl (jsem) silui t. 38, 3, prziemykly siluerunt t. 106, 29, zmykly sú t. 68, 4 (zmlkly ŽPod. t., raucae ſactae sunt); v dokladech těchto pro hojnost jejich nelze spatřovati omyly pisecké, zbývá tedy výklad tento: i v ir, il znělo, pro písaře mělo znění jeho dokonce převahu nad r, I, písař proto r, l vynechával a psal jen i.
5) Rýmy ir, il s i, na př. hirdie: vidie: miloſyrdie KatBrn. 51 sl., zavidie: pohyrdie: myloſyrdie t. 276 sl., noſſyty: doſmyrty t. 306 sl., wylkom: -cznykom (slovo kusé) Marg. 104 sl.; assonance tyto žádají, aby i v ir, il znělo.
6) Důsledné přesmykování yrb v ybr v adj. srbský v DalC.: kněz
