za nč. pl. gen. slz je stč. slez atd. Tu jest re, le proti r̥, l̥, ale není to hlásková změna r̥, l̥ v re, le, nýbrž každé má původ svůj zvláštní: dial. kret je tvar náležitý za býv. krъ2tъ1, k němu byl gen. krta a z toho utvořilo se odchylné knižné kr̥t; tak mají se k sobě také stč. opatren z *-trь2nъ1 a nč. opatr̥n, podle opatr̥ný, a dále nom. stred a gen. strdi; stč. blcha je tvar náležitý za býv. blъcha. nč. blecha je novotvar, vzniklý podle pl. gen. blech = blъ2chъ1; stč. pl. gen. slez je tvar náležitý za býv. slъ2zъ1, nč. slz je utvořeno podle sg. slza atd.; taktéž je stč. húslmi náležité za býv. gąslьmi, nč. houslemi pak je novotvar podle dušemi.
Stč. je plet (fem. = 1. kůže, 2. vor, loď) gen. plti, na př. plet neb kuože Rhas. 30, rána w plti t. 17, plet classis Boh. 32ᵃ, na pltech Jg.; plet je z býv. plъ2tь1, plti z plъ1ti, není to tedy změna hlásková le za l̥.
Nevyloženo zůstává dial. smrek a smrk BartD. 62 (val.), 84 (stjick.) a 104 (laš.), pův. smerk- Mikl. Et. Wtb. 310; snad je to z polštiny. –
V ŽWittb. 78, 10 psáno: pomsta krewe, m. krve; patrně omylem.
re bývá psáno někdy v bohemikách, obsažených ve starých textech latinských, na př. Postolopret Kosm. 5.I, 13 (opis XV stol.; podobné a častěji v Reg. I: na treztenici, Gredebor, Crenuc, Dobres, Brene, Drenouicz).
Svědectví tedy bezpečného, že by se r̥, l̥ hláskové bylo měnilo v re, le, nemáme. –
2. Dial. smraďutý BartD. 11 (zlin., smrdutý) a mrazně t. 127 (opavsk.) mají -ra- analogií podle subst. smrad a mráz.
3. Někdy bývají v nářečí témže za r̥, l̥ střídnice rozdílné vedle sebe. V nářečí lašském mluví se místy sryp atp., místy zase syrp atd. BartD. 104; na Frýdecku (v témž nářečí) je gen. do hrynca (hrnce) a hyrtuň (hrtan); a rovněž tak nalézáme v stč. vedle sebe trit, tlit, a tirt, tilt v téže době, a někdy v témž rukopise, na př. v Alb. prywe 4ᵇ, 6ᵃ tryh 92ᵇ, popryſlek 99ᵇ a tyrpkoſt 98ᵇ, myrtwe 98ᵃ, nakyrmyl 95ᵇ atd.
V témž nářečí lašském mluví se dále místy słza (Příbor), místy syłza (Frýdek), jinde słuza BartD. 105.
4. V Kosm. pokr. 1212 psáno Cyrininus (= črn-), v CisMnich. psáno birizo (=brzo; dva podobné příklady jsou v Reg. I: Zobehirit, Zabyridouice); plné iri se tu zajisté nevyslovovalo, ale znění bylo asi takové, že irracionalní hláska podle nejistého pozorování písařova před r i po něm poněkud se ozývala; nejistota mohla tu býti zvláště pro takového písaře, který tirt i trit slýchal (srov. syrp i sryp v nář. lašském).
5. Vedle náležitého opatren = -trь2nъ, ODub. 57, ŠtítOp. 314ᵇ a j. psáno opateren ŠtítMus. 4ᵇ, 25ᵃ (3krát), 41ᵃ a j. (často ve ŠtítMus.). To je nejspíše utvořeno z dial. opaterný (jako je věrný-věren); méně se podobá výklad, že je tu zase podobná nejistota, jako v uvedeném právě birizo.
