Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<293294295296297298299300301>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

obklíčil mě zlczi felle Pror. Ol. Jer. Lam. 3, 5; č. žluč, zlucz ŽWittb. 68, 22 a j.; –

žl̥n-, žl̥v-, ze žьln-: slc. žlna, č. žluna, žluva; –

žl̥t- ze žьlt-: zlin. žłtý, slc. žltý, č. žlutý.

Jaké bylo o této věci pravidlo, t. j. kdy tl̥t zůstává a kdy se mění v tlut, nemohl jsem nalézti. Podobá se, že tlut je pravidlem, kde bylo pův. tt a tъlt, a za býv. tt že je pravidlem tlt. Ale v případech tьlt jsou nestejnosti: z vьlkъ je vlk, kdežto z tьlką je tluku. Snad měly tu vliv nějaký také sousední souhlásky: dьlg-, tьlk- dává dlug-, tluk-, kdežto za vьln-, pьln- jest vln-, pln-. Zajisté tu byly také rozdíly dialektické; vidí se to na př. v blъcha a slъza: za blъcha je stč. náležité blcha, z toho stalo se dial. blcha a z toho dále blucha, kdežto spisovné blecha je novotvar ustrojený podle pl. gen. blech = blъ2chъ1; za sza pak je stč. náležité slza (aby s pláčem ſlzy prolila Hrad. 29ᵃ, verš 8slab., tedy slzy), z toho dále slza, dochované do nč., a z toho dial. sluza.

BartD. 6 uvodí zlinské škłbat. To je proti č. sklubati, šklubati tvar na pohled starší, vskutku však je to tvar zvratnou analogií nověji vzniklý: tvar vlastní je skubati, z něho uděláno sklubati, a z toho škłbat. Rovněž tak změněno klubko stsl. kląbъko v dial. klbko Boh. 31ᵇ a BartD. 6 (zlin.).

Za , bývá ro, lo, ol.

Kromě těch střídnic za , , které jsou uvedeny v §§ předcházejících, bývá za , také

ol, v OlMüll.: ku wimolweny 617, k molweny 618; text OlMüll. je dialektický a jsou v něm zejména také dialektické stopy polské (kozdy 618 m. každý, poſdrow- t. m. posdrav-); stopou takovou je také toto molv-; –

lo: klobása m. klbása. stsl. klъbasa, z kъlb-; –

ro: o přezlá drozoſti Ol. Sir. 37, 3 (Komenský, v radě k obnově kancionalu 1633, rkp. ČMus. str. 3ᵇ, píše, že slovo na př. obdrží ve zpěvu „téměř se vysloviti můž s přidáním tajného neb běžného o: obdrŏží“; to je theoretická pomůcka pro zpěváka, výslovnosti skutečné se to netýká); – sem však nepatří skroz, dial. v. skrz Šemb. 20 (třeboňsk.), ježto i jinde ve slovanštině se vyskytuje, na př. rus. skrozъ a j.

Poznámky k , .

1. Někdy vyskytuje se také re, le za , .

Za spisovné krt je dial. kret Šemb. 58 (opavsk.), BartD. 104 (lašsk.) a 62 (valašsk.), za nč. opatrn je stč. opatren, ke gen. nč. strdi je nom. stred, za stč. blcha je nč. blecha, za stč. pl. instr. húslmi atp. je nč. -lemi,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).