LAl.; roztrihal ŽWittb. 17, 15, newzhridiey t. 50, 19, naprizneny ſut t. 13, 1, okryſſl země t. 49, 12, nehledajě krywe t. 9, 13 a j., též drzizieti bude tenebit t. 136, 9; zawrizmy proiciamus ŽKap. 2, 3, hrizies despicis t. 9, 1 (22), w briziech in tabernaculis t. 105, 25; krzyſta (gen. k nom. křest) DalC. 23; prywe Alb. 6ᵃ, 4ᵇ, tryh t. 92ᵇ, popryſlek t. 99ᵇ; proſtriczyty KatBrn. 305; trypyechu GalKl. 18ᵇ, trypyely t. 20ᵃ, nedryzely 19ᵃ (jen to v GalKl.); trypyela ML. lᵇ, k ſrydczy t., ſrdce twrijde t., ſmryty t. 3ᵇ, z mrytwych t. 4ᵃ, obdryzala t. 5ᵃ, trynym t. 5ᵇ, v bryzkoſty t. 22ᵇ, ſſtrynyſtye t. 55ᵇ atd.; trypyely ROlB. 232 b, ſrydeczku Pís. Vyšbr. II; trychahu rkp. Vyšbr. z r. 1410 (sv. Dorota), pokryma t.; vstricieṡe (ustrčieše) Baw. 217; na krychowie Hrub. 211ᵇ; – v nářečích: pryv, hrynec, sryp Šemb. 56 (valašsk.); kryk, sryp, hryněc, pryst, vryba, sryna, smryć, pryší, tryn atd. BartD. 104 (lašsk., místy); hrněc gen. do hrynca, krev gen. kryvě t. (lašsk., na Frýdecku); kriv Šemb. 58 (opav. a han.); kriv, (z)ricadlo Světozor 1875, 595 (mor. okolo Pernštýna), hrimí kopanič. 242, neprýší Suš. 519.
Doklady pro li: Dlygomil (Dlgomil, nč. Dluhomil) Kosm1. III, 51, Kosm2ᵃ, t., Hlymec (Chlmec, nč. Chlumec) Kosm1. II, 9, Hlymee (m. -ec) Kosm2. t., fluvium Mlidava KosmA. III, 53, Kosm1. t., in civitate Plizen KosmA. III, 30, Kosm1. t., Swatoplik Kosm1. III, 15, Kosm2. t., Zuatoplik KosmA. II, 43, Zwatoplic Kosm1. t., Zwatoplik t. I, 10, Kosm2. t. a j., Wlitava KosmA. III, 17, t. III, 44, Kosm1. t., Wlitaua KosmA. I, 9, t. II, 39, Wlitavam Kosm1. I, 2 a j., Wlytaua Kosm1. II, 39 a j.; vlichvec MVerb.; naplineno (pln-) Kunh. 148ᵃ, plinie t. 150ᵇ; (ot) tkadlice nč. tkadlce ŽGloss. Ezech. 12, (ot) tkadlyczie ŽWittb. t., Naplyn imple ŽWittb. 82, 17; zmlikla ŽTom. 68, 4; wlycye lítí ML. 17ᵃ, svými ſlyzamy t. 2ᵃ, naplyniti HusW. 95ᵃ, naplynyenye t. 92ᵃ, jakož jeho kázanie plynime Kruml. 116ᵃ ktož jeho plyni rady t. 117ᵃ, (Anna a Sara) počesta ſlyzy roniti Ol. Tob. 7, 8, yabliki (pl. instr.) EvOl. 151ᵇ, blicha Mat. Prostějovský r. 1438 (Jir. Rozpr. 1, 33), jedni ohlechli a druzí oſſlynuly Mand. 92ᵇ; – v nářečích: płyť (plť) BartD. 86 (starojick.).
Psané zde v dokladech starších i, y po r, l nebylo pouhým znaménkem grafickým, nýbrž také znělo. Svědectví tomu jsou:
1) Doklady dialektické nč. trit, tlit; jako dosud se místy mluví pryv. sryna, pryší, płyť atd., tak mohlo bývati i v době starší; dialekticky se toto i i prodlužuje, neprýší Suš. 519, a s tím srovnej v ML. ſrdce twrijde lᵇ.
2) Tvary dřižěti, drzizieti tenere ŽWittb. 106, 9, umřilec, vmrzylecz mortuus t. 30, 13, okřišlenie, (bóh) nejmá v sobě okončenie, tváři, miery, okrzyſlenye Alb. 100ᵇ a (bóh) nemá v sobě skonánie, tváři, miery, okrſſlenie Kruml. 225ᵃ; dial. tepřiva Šemb. 18 (domažl., ostrav.); tu vysvětluje se ř vlivem následujícího, ovšem znícího -i neb -y (také ry se měnilo v ři); –
3) Tvary trit, tlit slov německých z češtiny přejatých; na př. něm.
