slný t. m. silný, slnėj chod. 40 m. silný, lučišče ſlnych ŽKlem. 124ᵇ m. silných, jádry oblnymi t. 121ᵇ m. obilnými, chod. vozl m. vozil, nosl m. nosil; doudl. bł fem. błła (2slab) Kotsm. II m. byl, koblka ŽPod. 104, 34 a 108, 23 m. kobylka, dal úsilé jich koblcze t. 77, 46, zablſtwye t. 39, 5 m. zabylstvie, kontrbuce BartD. 62 (valašsk.) m. kontribuce; trzniti BrigF. 30 m. trýzniti (není-li to omyl pisecký); lška Šemb. 43 (záp.-mor.) m. liška, lde t. m. lidé, lpa t. m. lípa, kl̄č zlin. 22 m. klíč, modltwa ŽKlem. 117ᵇ m. modlitva, na modltwu t. 63ᵇ, Plchta DalC. 100 m. Plichta, mlnář Kotsm. II (doudl.) a chod. 43 m. mlynář; Brnhart Perw. Otč. (list. XV–XVI stol.) 55 m. Bernhart, bez vědomosti brczeho našeho t. 12 m. berčieho, ryczrſkeho stavu t. 10, tři wrſſyky versiculos Otc. 128ᵃ, vr̄š zlin. 22 m. verš, jsú konwrſſy Štít. uč. 71ᵃ conversi, vrtel Šemb. 60 (opav.) m. věrtel, tři vrtle ječmena Suš. 252 atp. V příkladech těchto vzniklo r̥, l̥ vynecháním – t. j. znenáhlým oslabováním a konečně zaniknutím – samohlásky, která tu se souhláskou r, l byla, a jest o nich řeč také na svých místech, kde o odsouvání příslušných samohlásek se jedná.
Důležitéjší než tyto příklady dialektické a sporadické jsou případy, kde v češtině bylo a jest r̥, l̥ z pravidla a více méně všeobecně. To bývá (srov. § 58–67):
a) za psl. rъ, lъ, rь, lь (s jerem za r, I)
1. na konci slova, na př. bratr̥ (stč. jednoslab. bratr) pův. bratrъ (2slab.), mohl̥ (stč. jednoslab. mohl) psl. moglъ, mysl̥ (stč. jednoslab. mysl)psl. myslь;
2. v prostředku slova v případech trъt, tlъt, trьt, tlьt, na př. kr̥vavý (stč. krvavý) z krъvavъ, sl̥za (stč. slza) ze slъza, kl̥nu (stč. klnu) z klьną;
b) za psl. ъr, ъl, ьr, ьl (s jerem před r, l) v případech tъrt, tъlt, tьrt, tьlt, na př. hr̥b gen. hr̥bu (nikdy jednoslab. hrbu) z gъrb-, slc. Chl̥m z chъlmъ, pr̥s z pьrsь, pl̥ný z pьlnъ atd.
Změny samohláskového r̥, l̥.
224. Samohláskové r̥, l̥ jest v jazyku českém podle pravidel v § 58 – 67 vyložených. Během času vyvíjejí se tu některé změny.
Jedna z nich jest připomenuta a vyložena v § předešlém: za bývalé bratr, mysl, mohl, krvavý, slza atp. se souhláskami r, l jest nč. bratr, mysl, mohl, krvavý, slza atd. se samohláskovým r̥, l̥. Tu stala se změna ta, že samohláskové r̥, l̥ vzniklo ze stč. souhlásek r, l, a tím samohláskového r̥, l̥ v nč. proti stč. přibylo.
Změny jiné jsou, že za bývalé r̥, l̥ a vedle něho vyvinuje se r, l
