Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<283284285286287288289290291>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

52ᵇ atd., m. orudovati atp., orudowaty Modl. 11ᵇ, Hod. 6ᵃ, oruduyte Ol. Gen. 23, 8, orudownyczye Vít. 83ᵇ atd.; – omlova, pro omlowu Comest. 107ᵃ, m. omluva; – o-bodúcie, o-boduczie potopie t. 107ᵃ m. o-budúcie; – hloboký, před hloboku noczy t. 246ᵃ m. hluboký; – nč. korotev stč. kuroptev; – ob. vochomurka m. muchomůrka; – Holobovi KolBB. 1520.

Slabikotvorné , .

V češtině jest také slabikotvorné , (jinak zváno , l̥ samohláskové, liquida sonans); na př. ve slovích dvojslabičných srna, vlna. bratr, mysl. V příkladech těchto jest , krátké. Jinde bývá dlouhé; na př. v stč. hdati a j., nč. dial. ohnať BartD. 60 (valašsk.), stł̄kat t. 6 (zlin.), pł̄nit t., pl. gen. sn, vł̄n Hatt. Ml. 116 atd.

Hlásky tyto píší se většinou bez rozdílu kvantity literami r, l, na př. ſmrt Hrad. 14ᵇ, plny t. 16ᵃ nč. smrt, plný atd., – nebo rr, ll, na př. grrdoſt Litoměř., prrwych Hrad. lᵇ, miloſrrdie UmR. 343, brrzo ŽKap. 36, 2 (rr často v Hrad. a ŽKap.), (král) káza kopie Skrrzie prrſy proſtrrcziti KatPetr. 305, pllny Hrad 12ᵃ popllzenye ŽKap. 114, 8 atd. (ll často v Hrad. a ŽKap.); – někdy bývá délka označena, na př. (chléb) wŕci psóm HusPost. 46ᵇ jinam sě mohli wŕczi t. 171ᵇ aby ho kŕmil t. 113ᵃ (2krát), on nás nakŕmil t. 69ᵃ (židé) nohy i ruce (Ježíšovy) zwŕtali t. 84ᵇ roztŕhal Kruml. 65ᵃ strach boží ústy dvojeho jazyka hŕda Ol. Prov. 8, 13; a v psaní dialektickém: popr̄chá, zadr̄hat, stł̄kat, pl̄nit a j. BartD. 6–8 (zlin.), zdŕžať, stĺkať, pl. gen. sŕn, vĺn, sg. nom. sŕňa, vĺča, inf. bŕsť, tĺst a j. Pastrn. 87–90 (slc.) a Hatt. l. c.

Také se rozeznává slabikotvorné ł tvrdé a l netvrdé; na př. ſehłtj Br. žalm 21, 10, řekł t. Ex. 32, 17 a j., a řemeſlným t. Ex. 36, 3, ſprawedlnoſt t. žalm 22, 32, stł̄kat, dł̄hý (dlouhý) a pl̄nit, kl̄č (klíč) BartD. 6 (zlin.). V nářečí dolnobečevském je tvrdé samohláskové ł jen v koncovce part. pekł, nesł, schudł, stópł atp.; ostatně jest „měkké“ ľ: vľk, mľčet, hľtať, kľzké atd. Btch. 414.

Vznik Českého , .

Praslovanština slabikotvorného , neměla; za české a srbchorv. smrt bylo psl. sъmьrtь, za č. hltati bylo gtati atd. Kde v slovanštině historické , jest, tu vyvinulo se většinou z bývalé souhlásky r, l spojené s některým jerem.

V češtině je několik příkladů, kde , vzniklo dialekticky nebo porůznu v slovích jednotlivých z ir, yr, il, yl, ri, ry, li, ly, dále z er. Na př. krchov Us. z něm. Kirchhof, srka m. sirka BartD. 104 (laš.) a Pras. 25; sekrka BartD. 104 (laš.) m. sekyrka; plný t. a Pras. 25 m. pilný,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).