Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<281282283284285286287288289>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

př. vždy, brzy, a jiná -e, na př. náhle, a podle toho trvám vzniklo vedle záhy také záhe.

Za y, ý bývá psáno e, ye, ie; ije.

Za žádané y, ý jest:

e; na př. nazewati ſie Otc. 241ᵃ, nazévá sě Kor. Man. 172ᵇ, neſlechane bolesti Otc. 40ᵃ, pánom Colinſkem KolA. 1512, poručníkóm nadepſanem KolB. 1523; –

ye, ie; na př. bielee herbam ŽKlem. 146, 8 (i a e škrab.), bodlivé byele a atrnie Pror. Isa. 9, 18, byelee herba t. Isa. 15, 6, obyeczyey t. Isa. 32, 17, nazyewaty EvVíd. Mat. 23, 9, nazyewagyczy t. Mat. 20, 20, by nazyewal t. Jan 9, 22, naziewati Kor. Man. 24ᵇ, z Morawie Přib. 21ᵃ, slýchají diabelské hlaſſie Mill. 47ᵃ, zlorzeczzenye člověk EvOl. 114ᵇ, nebude-li (had) umrlie Mill. 80ᵇ, s tiem mrtwiem tělem t. 34ᵃ, z myech tovařišuov t. 18ᵇ, ſwyech zemí t. 26ᵃ, kraſniech palácuov t. 58ᵃ tluſtiech desk t. 33ᵃ atd.

Věc tato vysvětluje se zvratnou analogií: v době úžení é a ie v í(ý) psalo a říkalo se na př. sg. lok. v-dobrém, pěšiem (nezúženě), a říkalo se vedle toho také v-dobrým, pěším (zúženě); z toho vznikalo domnění, že může bývati é, ie (ye) také jindy za ý, ano také za krátké y, když se ke kvantitě nehledělo. Toto domnění proniká v písmě: místo nazývati píše se nazewati, nazyerwaty atd. A totéž domnění mohlo pronikati také u výslovnosti: v řeči starožitně affektované mohlo se stávati, že mluvící pravil „nazievati“ nebo „nazévati“ místo „nazývati“, poněvadž se touž dobou říkalo správně posielati a posélati vedle posílati. Ovšem nelze pověděti, kolik toho, co vidíme v písmě, bylo také u výslovnosti. Zajisté toho bylo v řeči méně, než v písmě, zajisté na př. neříkalo se v gen. z-Moravě, sg. nom. zlořečenie člověk, umrlie had, pl. akk. diabelské hlasě atd., třeba že tak psáno v Přib., EvOl. a Mill.; naproti tomu podobá se mi velice, že se nazévati, nazievati, pánóm Kolínském atp. v řeči po starožitnu affektované také vyslovovalo.

V slovích přejatých huntijerz Lact. 12c, koſſtijerz t. 39d, trychtijerz t. 37d, haltijerz t. 173ᵃ, – vedle huntýř Tom. řem. 148, koštéř n. koštýř t. 155, trychtýř nč., haltýř nč. – jest koncovka -ieř jako v ritieř, ale již bez vlivu měkčícího. V miechijerz Lact. 26c pak m. měchýř stsl. mêchyrь a pryſkijerz t. 256d m. pryskýř (pryskyrz RostlF. 13ᵃ a j.) jest -ijerz m. ř opět analogií zvratnou.

y se přisouvá a odsouvá.

Přisuto zdá se býti y v sedym, osym Suš. 341, Šemb. 82, BartD. 136 (opav.) a 105 (lašsk.); ale vlastně je to i (neměkčící), psané y, srov. § 174.

Odsuto jest y z některýeh dialektických slov tvarů tyrt, tryt, tylt,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).