Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<268269270271272273274275276>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jáz znayu t. 50, 5 a j., vedle jáz zwieſtugyu t. 88, 2 a j.; (já) znayu Pass. 325, nadyeyu sě 359, obietuyu 347 a j., vedle slyu 277 a j.; – koncovka 3. os. množ., na př. (oni) mayu ŽWittb. 113, 6 (14), newzczenyuchayu t., wzwolayu t. 7 (15), vffayu t. 8 (16) a j. vedle magyu t. 5 (13) a j.; -

v slabice příponové sloves třídy VI v tvarech praesentních vzoru pracuje-, na př. powyſſuges ŽKlem. 141ᵃ, okraſſuy Pass. 467, potruſſugycz t. 363, věci sě zraczugy t. 431, (každý) sě wzhrozuge t. 322, kraluge t. 383, newzdaluy sě t. 381, nezatraczuy ŽKlem. 17ᵃ vedle nezatraciuy t. 18ᵃ atd.; povšimnutí hodno jest, že v Pass. je v těchto tvarech vždycky u (nebo přehláska i, na př. v poſilige 372 atd.), nikdy však iu; –

v slabikách vnitřních jiných, na př. ocún, oczun SlovA., RostlF. 11ᵇ; všudy, vſſudy Hrad. 54ᵇ, Modl. 13ᵇ, AlxV. 485, NRada 728 a j., zřídka všiudy, wſyudy AlxV. 2024, t. 2060, nebo přehlas. všidy: wſydy AlxV. 132, 470, 493 v rýmu s onudy ; cúditi, cudný atp., czudil UmR. 316, czudny Hrad. 99ᵃ, ústka cudna Baw. 217 atp., vedle cid-, czydyty Alb. 55ᵇ; čúti atd., (já) neczugyu Mast. 281, neczugieſſe Hrad. 30ᵇ, czug sentiat ŽWittb. Athan. 226ᵇ, ten chzuſſ Jid. 118, to czus Hrad., 35ᵃ a j., vedle čiu- a či-, chziuyu Jid. 164, czius Hrad. 58ᵇ, czygemy Modl. 8ᵇ, toczyſſ t. 67ᵇ, nč. čich- a čuch-; juž iam, yuz Pass. 319, ŽWittb. 38, 8, Krist. 70ᵇ, AlxV. 340 a j., vedle jiuž a již: gyuz DalC. 30, gyz Krist. 106ᵇ; šuměti atp., ſumenye sonitus EvSeitst. Luk. 21, 25, vedle šium- a šim-, Sſyumenye ŽKlem. 45, 5, hluk ſſymi Pass. 433; šúr, šourem atp. jsou slova původu novějšího.

iu, se mění v i, í (přehláska).

Na př. za starší sg. akk. našiu zemiu jest pak naši zemi, za instr. našzemjest naší zemí, za 3. plur. čiujjest čijí atd.

Ve dvojhlásce iu, dostává člen první i- víc a více převahy, a člen druhý se na konec vynechává; zbylé pak i vyslovuje se tak, že vyplňuje celou dobu bývalé dvojhlásky, a jest tedy krátké i za bývalé krátké iu, a dlouhé í za bývalé dlouhé .

iu, vyvinulo se ze staršího u, ú v slabikách měkkých (v. § 209), a změnilo se dále v i, í. Jsou tu tedy za sebou změny dvě: u, ú mění se nejprvé v iu, iú, a toto dále v i, í. Na př. 3. pl. čujuiujijí; sg. akk. našu zeḿu-našiu zemiu-naši zemi; sg. instr. našú zeḿú-našzem-naší zemí. Dříve viděla se tu jen změna u-i a ú-í, a ta nazývána přehlasováním. Přijatý název tento necháváme, ale ovšem musíme jím rozuměti změnu u-iu-i a ú-iú-i. Změna iu-i a iú-í je částí, takořka jen druhou polovicí přehlásky u-i atd.

Přehlásku u-iu-i a ú-iú-í máme v slabikách kořenných, příponových

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).