tamtéž je Havel de Neczuch r. 1359 a Kříž de Neczich r. 1389. Vůbec pak v polovici stol. XIV jsou příklady s i, í již hojné: ſpaſytely mój ŽWittb. 26, 9 (vedle ſpaſytelyu náš t. 64, 6 a ſpaſitelu náš t. 78, 9), k ſpaſyteli našemu t. 94ᵇ, I, vzlál morzy t. 105, 9, prawedlenſtwy tvému t. 118, 71 (vedle prawedlenſtwyu tvému t. 118, 68 a prawedlenſtwu tvému t. 118, 64), k zabity 43, 32 a j.; jáz hledagy DalC. úv. 1, nechczy t. 3 (vedle to wem kazyu t. 7, já chwalu t. 11), ſlybowaſſe t. 12 (vedle ſlyubichu 9 a ſlubychu 14), lydmyla t. 26 (vedle lyud t. 18 a lude t. 53), lyty t. 31 (v. lyuty t. 47), czyzymy t. 4 (v. czyuzymy t. 34) a j.; jáz chczy Hrad. 1ᵃ, diegy (3. pl.) t. 6ᵇ jáz ſlibugi t. 131ᵃ, na ohlubnyczy t. 130ᵃ, wſyu trogyczy t. 63ᵃ, roznyeczigy t. 96ᵇ a j. (většinou i, í); zadagicz Pass. 311, k nabozenſtwi t. 313, (já) proſſy t., promienyge t. 295, pracygete t. 325 a j. (valnou většinou i, í); atd. Ve Štít. uč. (1376), Alb. (1383), Modl., MastDrk. atd. jest přehlasované i, í již pravidlem do té míry, které změna tato vůbec dosáhla. V KřižB. (1520) 93 psáno bṙzucho, odchylka ojedinělá. – Vykonala se tedy změna iu-i a iú-í velmi rychle v polovici stol. XIV, a tu byla přehláska u-i a ú-í do své míry dokonána.
Vedle stč. 1. os. jedn. kryji, teši atp. a 3. mn. kryjí, teší atd. vyskytují se také tvary s -u, -ú: (já) ſſelu BrigF. 68, všickni mužie pyſſuv Pror. 92ᵇ, ſlepczu je ptáci ŽPod. Deut. 24, ptáci wyzobu Troj. 54ᵇ atd. Příklady takové jsou znenáhla hojnější, a v nč. jest -u, -ú (-ou atd.) v nářečích obecných pravidlem. Podle starších dokladů s -u (ú) i -iu (iú), na př. (já) zemdleyu ŽKlem. 4ᵇ a neomdlegiu t. 17ᵃ, (oni) magu ŽWittb. 113, 6 (14) a magyu t. 5 (13) v. nahoře § 209, b), a podle dokladů tuto uvedených ze ŽPod. a Pror. podobá se, že zde byly vedle přehlasovaných tvarů -i, -í také tvary nepřehlasované -u, -ú vždycky; jejich vlivem, a k tomu zajisté také působením parallelních tvarů tvrdých peku, pekú atd. stalo se, že přehlasované kryji, kryjí, teši, teší atd. víc a více zaniká.
Vlivem parallelních tvarů tvrdých sg. akk. Hátu, instr. Hátú atp. zatlačeny také bývalé tvary přehlasované sg. akk. Máni, instr. Maní, a uvedeny na jejich místo tvary Máňu/, Maňú (-ou): paní Máňu Sv. 167, Mášu, Mášou Us.
Výsledkem všech prom⅞n těchto je status nynější.
V jazyku spisovném je v koncovkách všude přehláska -i, -í, mimo tvary Mášu, Mášou atp., a mimo dosti četné případy v 1. os. jedn. a 3. množ. Tu zvláště po retnicích nikdy, a po l- skoro nikdy nebývá i-, -í, na př. (já) dřímu, hrabu, kašlu, stelu, (oni) dřímou, hrabou, kašlou, stelou, stč. -i a -í; odtud pak šíří se -u, -ou víc a více a píše se také kryju, tešu atp., ano nejnověji a na újmu spisovného jazyka jednotného píší někteří také kryjou, tešou. – Také v nitru slova je přehláska pravidlem mimo tvary pracuje- atp. a mimo několik slov jednotlivých, na př. šuměti,
