4. Také analogie s ě, ie svědčí pro iu, iú; domnění, že tu bývalo ju, jú, je tak mylné, jako domnění, že bývalo je, jé místo ě, ie, srov. § 150.
5. Konečně svědčí pro iu (iú) změna v i (í), která se z iu snáze pochopí, nežli z ju: z iu stalo se i (sg. akk. našiu zemiu přehl. naši zemi) tím, že druhý člen dvojhlásky se vynechal.
iu, iú ze staršího u, ú v slabikách měkkých.
209. Všeliké stč. iu, iú vyvinulo se ze staršího u, ú v slabikách měkkých. Dříve byl na př. sg. akk. moju dušu, byla 3. os. plur. čujú atd. V slabikách, kde kdysi bývala jotace, tato dílem je ztrávena změnou jinou, na př. z *duchją stalo se psl. dušą č. dušu, – dílem tak oslabena, že ji písaři ani neznamenají, na př. ze *zemją stalo se stč. žeḿu, psané zemu DalH. 31. Potom však vystupuje iu, iú za bývalé u, ú, a je tedy akk. mojiu dušiu, zemiu, 3. pl. čiujiú atd. O zjevu tomto říkáme, že měkkost pronikla v jotaci. Kde jotace bývala a oslabena ještě se držela, tu se sesílila a stala se zřetelnou, na př. v akk. zemiu ze zeḿu. Kde jotace zvláštní nebyla nebo se nedochovala, tu vyvinulo se na přechodu od souhlásky měkké k -u, -ú mimovolné -i- („parasitické i“, srov. Joh. Schmidt v Beiträge 6, 131 sl. a Mikl. I- 292), z -u, -ú stalo se -iu, -iú; změna tato vyvinula se sama při mechanické práci mluvidel, mohla se za stejných daných podmínek vyvinouti také jinde a vyvinula se skutečně – jak v § předešlém ukázáno – také v stsl. a struštině.
Texty české nejstarší do konce XIII stol. mají mimo nepatrné výjimky jen u, ú, na př. na criſu Kunh. 149ᵃ t. j. na křížu, k zabitu ŽGloss. 43, 22 t. j. k zabiťú, wſſu moczu AlxH. 4, 2 t. j. všú mocú, ſlub Túl. 25ᵇ t. j. sľub, boiugu t. 30ᵇ t. j. bojujú atd. Mladší jeho střídnice iu, iú vyskytuje se zřídka-ve stol. XIII a množí se od poč. XIV stol., na př. Liudmila NekrP. (2), k chwalenyu ŽGloss. 118, 62, na krsisiu ApŠ. 139 t. j. na-křížiu, ku prolitiu ŽKlem. 7ᵇ atd. Ve stol. XIV jsou u, ú a iu, iú vedle sebe, až do přehlásky v i, í. Na př. sg. vok. ſpaſitelu ŽWittb. 78, 9 a ſpaſytelyu t. t. 64, 6; lok. v-morzu t. 135, 15 a v-morzyu t. Moys. 4; sg. akk. svú duſu DalH. 30 a duſſyu mú ŽWittb. 58, 4; sg. instr. přěd ſienhu DalH. 39 a s pieſnyu ŽWittb. 68, 31; sg. dat. k ſkonezienhu DalH. 41 a k giedenyu ŽWittb. 77, 28; 1. sg. wraczu ŽWittb. 115, 14 a wraczyu t. 55, 12; 3. plur. dyeyu Pass. 330 a dyegyu DalC. 24; part. neczygucz Pass. 287 a rziugiucz ŽKlem. 83ᵇ; v slabice příponové tvarův pracuje atp.: zamuczuges ŽKlem. 3lᵇ (3krát) a zamuciugiu (3. pl.) t. 17ᵇ, nezatraczuy t. 17ᵃ a nezatraciuy t. 18ᵃ atd.; v slabikách kořenných: luboſt ŽWittb. 72, 7 a liuboſt ŽKlem. 121ᵃ, svatého yurzye DalC. 45 a k svátému gyurzyu t. 32, chzus Jid. 118 a czius Hrad. 58ᵇ atd.
Změna u, ú v iu, iú pronikla jenom částečně, totiž jenom na
