a nejstarší z nich jest z r. 1421 (EvOl.); je tedy jisto, že začátek změny au-ou byl učiněn již v 1. třetině stol. XV; odtud změna znenáhla pokračuje, ale ještě na poč. XVI drží se znění au (Ben., r. 1506); na poč. XVII zní au skoro jako ou (Nudož., 1603); a zajisté brzo potom jest ou pravidlem v té míře, jako v nč.
Podle této chronologie začíná se šíření ú v au, ou až po přehlásce u-i. Nepodlehlo mu tedy ú v slabikách měkkých, které se bylo dříve změnilo v í; na př. stč. kľúč nezměnilo se v kľauč, poněvadž dříve, než změna ú-au pronikala, bylo změněno v klíč. Kam však přehláska u-i nezasáhla, tu bylo ú i v slabikách měkkých, a ovšem také to se měnilo v au atd., na př. kľúč, dial. klauč Blah. 339 (mor. ok. Hulína).
d) Stav nynější. V jazyku spisovném jest pravidlem ou. Vedle něho bývá ú- na začátku slov. Způsob tento vyvíjí se již v době starší. Na př. v Ben. 1506 je na začátku z pravidla ú- (psáno v-), taktéž v KolA. a KolB. (1511–1524); ve VelKal. (1578) jest tu u- (místo ú-) i au-, na př. unor 14, uſta 83, uterý 85, udolij t., umluwau 215 a j., auřad 75, autok 281 a j.; taktéž je v Br. v- (m. ú-) i au, na př. vſta Gen. 4, 11, vrody t. 41, 48 a j., auzkoſt Ex. 6, 9, auřad Num. 18, 7, aukoł Ex. 5, 13 a j.; tak psává také Palacký u-, ú- i au-, na př. umluwa (často), v úvahách Pal. 3, 2, 370, auřad t. 369, aumysl t. 359 atd.; taktéž Tomek, na př. unor TomP. 4, 280, umluwa t. 313, uzký t. 360 aj., útok t. 285, útěk t., účastnili se t. 222, Austí t. 257, aumyslu t. 336 atd.; a tak píše se vůbec dílem ú-, dílem ou-, přednost pak dává se psaní ú-. Odtud dostává se ú také do nitra složenin, když se píše podle úrodný, úzký atp. také ne-úrodný, z-úžiti atd. Krom toho jest ú v nitra slova jenom porůznu v slovích slovútný, mohútný, pohnútka TomP. 4, 130, ale tu bývá psáno také jen u, slovutný atd. V tuze, kuře, kužel, chmura, struna, luza, slovutný, supati a j. udrželo se v písmě krátké u, ačkoli dílem obecná výslovnost, dílem starší doklady svědčí pro délku, na př. tauzye Selsk. 1538 (nč. tuze, u výslov. obecné tūze), kaurze Hrub. 202ᵇ (nč. kuře, místy kūře), lauza Har. Jg., ſlowautné Br. Am. 6, 1, kužel (ob. kūžel), supati (ob. sūpati) atd. – V nářečích pak jest dílem všude ou (za spisovné ou i ú-, na př. louka, outerek), dílem zůstalo staré ú. Toto jest v Čechách jen v nářečí domažlickém, a to v koncovkách, někdy také v nitru slov. na př. s kozú, lidi přidú Erb. čít. 34, Šemb. 10, kúsek, dlúho, klobúk Šemb. 16; dále na území východním na Slovensku, v Moravě východní a ve Slezsku. Na Slovensku jest -ou jen v sg. instr. fem. mou pravou rukou atp. (proti akk. mú pravú ruku) atp., Šemb. 80, trvám že vlivem českým, kde svým časem též proniká tendence, lišiti akk. dobrú a instr. dobrau (VelKal. 1578). Na Moravě a ve Slezsku jest ú zejména v nářečích a podřečích valašských, slovenských (zlínském a j.), v v dolském (částečně) a v opavskoostravickém, BartD. 81, 10, 53 a j., Šemb. 80.
