prý tedy „panyu“ t. j. paňú, poněvadž by se psané „panu“ mohlo čisti = „panu“ atd. –, nýbrž i tam, kde litera nebo spřežka znamenaly souhlásku jen jednu. Na př. spřežka rz znamená jen souhlásku ř, spřežka chz jen souhlásku č atd.; tu nebylo potřebí ještě jotace a tedy psaní rzi a rzy pro ř, chzi a chzy pro č atd.; ale jotace psána tu přece: v-morzyu ŽWittb. Moys. 4, chziuyu Jid. 162 atd.; ano psáno i dyekugyiu LMar. 65 atp. Všeliké tyto způsoby psaní ukáží se vhodnými, když přijmeme výklad, že jotace tu psaná také zněla, že se také vyslovovalo u-mořiu, čiuju, děkujiú atd.
3. u jotované psáno v stč. rukopisích takových, které jsou v případech jiných na jotaci velmi přísny. V rukopisích těch píše se ia, ya jen tam, kde také znělo ia, na př. v slově diábel ps. diabel, dyabel, nikoli pak v slově mláďátko ps. mladatko Ol. 1. Reg. 15, 3 a j.; píše se ie, ye jen kde také znélo ě (dlouze ie), na př. v slovích němý t. j. ňěmý, dietě t. j. die-tě ps. niemy ŽWittb. 37, 14, dyetye Jid. 16, nikoli pak v slovích k-ňemu, raňen a j., ps. k-nemu Pass. 312, ranen t. 302 a j. Analogie tyto vedou k tomu, že také iu, yu psané v týchže rukopisích znělo iu, iú, t. j. jako dvojhláska s prvním členem i-.
Úhrnem dokazují tyto důvody bezpečně, že ve spřežkách iu, yu yiu psaná jotace (t. j. litery i, y, yi) měla platnost fonetickou, že tedy na př. na krſiziu ŽKlem. 145ᵃ, oraczyu DalC. 5, dyekugyiu LMar. 65 atp. dlužno čísti: na-křížiu, oráčiu, děkujiú atd. –
Dále zde vytknouti jest, že znění těchto hlásek bylo iu, iú, nikoli ju, jú. Proti domnění, že by znění bylo bývalo ju, jú, svědčí důvody následující:
1. Slabiky ju, jú bývají psány iu, yu a také gu, na př. biuaiu DalH. 41, zemdleyu ŽKlem. 4ᵇ a neczygucz Pass. 287 a j. Kdyby výklad zde podávaný byl nepravý a kdyby místo iu, iú bylo bývalo ju, jú, byl by se na př. sg. akk. našiu zemiu a instr. našiú zemiú mohl psáti nejen naſſiu zemiu nebo naſſyu zemyu, nýbrž zajisté také naſſgu zemgu; ale tak nepsano ani jedinkrát.
2. Kdyby místo iu, iú bylo bývalo ju, jú, tedy mělo by se na př. psané bogiugiuci ŽKlem. 125ᵃ, zwieſtugyu Hrad. 62ᵃ (3. plur.) vysloviti bojjujjúcí, zvěstujjú; to je absurdní, a jako pravděpodobné a správné zbývá jen vyslovení bojíujíúci, zvěstujiú. Námitka, že tu psáno gi, gy proto, aby se čtlo j a nikoli snad hrdelně g (gamma), neplatí, poněvadž psaní gu a giu, gyu v týchže rukopisích se vyskytuje, na př. prodawagucz Hrad. 101ᵃ a dawagiuce t. 86ᵃ, zwieſtugyu t. 62ᵃ.
3. Kdyby místo iu, iú bylo bývalo ju, jú, nebylo by lze pochopiti psaní yiu: (zvířata) dyekugyiu LMar. 65, doňedž nepoložiu nepřátel tvých podnozyiu nohám tvým ŽKlem. 109, 1 přěd svú zzmy̆rtyiu ApŠ. 129. Volíme-li však výklad, že bylo iu, iú, dostáváme čtení děkujiú atd., a v tom není nic nepochopitelného.
