lé, na př. ve mléko, nalézati, léceti atd., jest ovšem lé za žádané lie, ale tu zanikla jotace velmi záhy, místo lie jest ode dávna lé, tedy slabika změně ie-í opět nepodrobená. – V nářečích udrželo se staré ie v Čechách namnoze ve rčení „na mou vieru!“; v nářečí lužnickém v několika slovích. Víec (víc), víem, povíem Šemb. 19; na Moravě v nář. pomoravském viéko, viéra, viéc t. 44, v nář. hrozenkovském kvjétko, vjétr povjévá, hrjéch, drjémac (dřímati), strjélac BartD. 40; v březovském kviétko, sviétiť, hriéch, driémať, zbožié, niékdo, požehnánie t. 49 (ié prý „zřetelně dvojslabičné“) v Slezsku částečně: viec, spieš Šemb. 55 (vedle mira, penize t.), sedzie (3. pl.), ležie atp. BartD. 134; na Slovensku pak ie vůbec zůstalo Šemb. 19
Za ě bývá i.
154. Případy toho jsou:
1. Slabiky s bývalým ie, zúženým v í, krácené v době po zúženi -ie-í. Na př. podle souditi-rozsuzovati, svítiti (stč. svietiti) osvěcovati atd. mělo by býti také říditi (stč. řiediti) – nařezovati, a jest nařizovati. slovo to vzniklo v době nové; utvořeno podle pravidla, že slabika jeho kořenná má se zkrátiti jako v souditi-rozsuzovati atd.; ale poněvadž slabika ta, stč. řied-, byla mezitím zúžena v říd-, vzniklo zkrácením řiz- m. řez- kdyby se slovo to bylo tvořilo v době stč., bylo by znělo nařězovati. – Podobně zastiňovati ze stíniti, místo staršího zastěňovati ze stieniti, na př. tím ſe zaſtěňuge Háj. herb. VIIIᵃ, zaſtěňugjc. VelKal. 95. – Stejným krácením novým vzniklo říditi-řiditel, vedle lepšího ředitel, podle kázati-kazatel atd.; – vznikl dále kompt. řidší ze řídký, podle úzký-užší atd., m. stč. řězší; – impt. ob. navštiv, rozsviť atp. vedle staršího navštěv, rozsvěť atd., podle souditi-suď; – pl. gen. svic Nejedlý Gr. 152 atp. vedle staršího svěc atd., podle míle-mil atp. – Sem patří dále nástin, diblík, jitrnice, a patří sem také nč. dobrodiní. stč. bylo dlouhé dobrodienie, dobrodijenije Štít. ř. 5ᵇ, l6b, 83ᵃ, Hrub. 410ᵃ atd., z toho mělo by býti nč. zúž. dobrodíní, a je zkrác. dobrodiní, zkrácením starým bylo by dobroděnie.
2. V novotvarech dialektických. Na př. v chod. pl. gen. lok. tich, šechnich, jednich, dat. tim atd., instr. tima atd., místo těch, těm, těma atd. a podle jich, jim, jima chod. 39; – v tvarech sklonění jmenného: na horzy Tábor PassKlem. 114ᵃ, w rzymy t. 101ᵃ, svátého otczy t. 129ᵃ, z svéj prawyczy Kat. 62, w ty mlzy (mlha) t. 162, na tom wozy Mand. 69ᵃ, v kozy Blah. 350, v kozi Šemb. 40, v hrůzi Btch. 420 (dol. beč.), v tom czaſſy Kat. 46, v lesi Suš. 264, v téj otrapi Kat. 50, w nowoty EvOl. 157ᵃ, w dobroty t. 148ᵇ atd., místo pravicě, mlzě atd. a dílem podle příslušných vzorů měkkých duši, oráči atd. (texty staré s hojnějšími doklady této zvláštnosti jsou Kat., EvOl., Mill. a PassKlem., je to zvláštnost moravská); – v impt. plur. chod. pnime, pnite, třite, tisknite atd. chod.
