přehláskou, a to až v době české, v. § 95 sl. Na př. země ze zeḿa, stč. dušě z duša, božie z božá, sázieš ze sázáš, trpě z trṕa, trpiece z trṕáce atd.
3. Za starší o v některých tvarech pozdějších, na př. stč. oráčěvi m. oráčovi atp., v. § 181.
4. V několika slovích přejatých jest ě střídnicí za cizí e; na př. stč. Arběl, přihna do arbyela AlxV. 2329 lat. Arbela, offěra lat. offerre, chod. alměř něm. Almer. V ritieř stněm. ritœre, kropieř střhněm. grôpiere atp. jest ie střídnicí za cizí œ, ie.
5. Někdy je psáno ě, ie – t. j. jsou psány litery, které znamenají ě, ie – místo náležitého i, í; o tom v. § 170.
O dlouhém ie v. ještě § násl. –
Dlouhé ie vzniká:
152. a) Z krátkého ě, dloužením fonetickým. Na př. hřěšiti-hřiech. Z e, é, na př. otevřen-otevřien, nebesa otewrzijena Štít. ř. 28ᵇ, bude otewrzijen smysl t. 72ᵃ atp., srov. § 128.
b) Stahováním (srov. § 477). Tu vzniká ie: z ьjè (s přízvukem na -è), na př. sg. nom. akk. znamenie z psl. zьnamenьje atd.; – sg. nom. akk. neutr. božie psl. božъje; – stč. pieš, pie atd. z pьješь atd.; –
z ьjê, na př. pl. akk. řebřie, sg. gen. a plur. nom. akk. panie, sudie, pl. akk. masc. a sg. gen. i plur. nom. akk. fem. božie, z *rebrьjê, *panьjê atd. (stsl. má v těchto tvarech -ъję, ale pro češt., pol. a rušt. dlužno předpokládali -ьjê, srov. § 51); –
z ijè, na př. sg. lok. masc. neutr. pěšiem z psl. pêši-jemь; – z ejè, na př. sg. nom. akk. neutr. pěšie, z pêše-je (srov. stsl. nêsmь z nejesmь atp.); –
z ejê za stsl. eję (srov. § týž), na př. sg. gen. fem. našie, sie, všie atp., z *našejê atd. (stsl. našeję, seję, vьseję atd.); –
z êjè, na př. umieš, umie atd. z umêjèšь atd. (v slovesích tř. III, I), smieš audes, smie atd. ze smêjèšь atd. (v tř. I, 7; naproti tomu v tř. V, 4 zůstalo nestaženo: směješ se, směje sě atd., poněvadž tu byl přízvuk jiný: -êje-); – sg. lok. masc. a neutr. stč. dobřiem z psl. dobrê-jemь; – z êjê za stsl. ęję (srov. § týž), na př. sg. gen. a pl. nom. akk. fem. pěšie z pêšê-jê; –
z êji, na př. sg. dat. lok. fem. dobřiej (nebo též dobřie, po odsutí koncového -j), z dobrê-ji.
ie se úží v í.
153. Na př. stč. hřiech nč. hřích, stč. pěšieho nč. pěšího.
Úžením nazýváme tuto změnu pro její podobu s úžením é-í (v. § 127).
Příčinou je délka, jako při úžení é-í; zúžilo se jen dlouhé ie, na př.
