103, 26 a j.m. jěščěr atd., a naproti tomu gielen 106, 35 m. jelen, gieho Hab. 2 m. jeho atd.; mateně psané je místo jě a naopak (všeho asi 60 případů) svědčí, že písaři textu tohoto nebyl rozdíl mezi náležitým je a jě již dosti zřetelný, že tedy jotace v slabice jě již zanikala nebo již byla zanikla: místo náležitého rozdílného je a jě slyšel nebo vyslovoval písař ŽWittb. jednostejné je, a poněvadž za toto své je nalézal psáno (ve své předloze a v textech jiných) tu ge, ye, ie, tu gie, gye, domníval se, že svou slabiku je může psáti tu ge tu gie atp., a tak i psal. – V ŽKlem. psáno pohanyen 118, 6 a j. m. pohaňen, k nyemu 4, 4 a j. m. k-ňemu atd.; psaní toto opět svědčí, že ně (t. j. ňě) bylo tou dobou již kleslo v ňe: předtím byl rozdíl mezi ně a ňe, na př. bylo němý (psl. nêmъ) a k-němu (psl. kъ-ňemu); němý psáno nye- nebo nie-, k-němu pak jen ne-; když jotace klesla, bylo tu znění stejné, t. j. i adj. němý znělo ňemý, a psanému nyem-, niem- rozumělo se tak, jako by ny-, ni- byly spřežky pro hlásku ň, t. j. jako by jotace psaná byla grafickou pomůckou k označování souhlásek měkkých (srov. § 114 pozn.); podle tohoto pojetí psáno pak také k-nyemu, pohanyen atd., a psaní toto je tedy svědectvím, že ňě bylo kleslo v ňe. – Rovněž tak je dosvědčeno klesnutí dě, tě v ďe, ťe psaným ſadyenye Pror. Isa. 17, 10, wyſwobodyeny jsme Hrad. 15ᵃ, poradieno Kruml. 250ᵃ, nekrzſtyena Pass. 229, pachtyenye Štít. uč. 29ᵇ, list zapeczetyeny Pror. Jer. 32, 11 atp. (m. -ďe-, -ťe-, a toto m. -ze-,-ce-).
Doklady další, podobné svědčící, že jotace sklesla, jsou:
pro žě, šě, čě, skleslé v že, še, če, na př. ve Štít. uč. (z r. 1376) sdrzety 4ᵃ m. staršího sdržěti, wſſechny 21ᵇ m. všěchny, klicze 76ᵃ m. klíčě atd.; –
pro řě, zě, sě, cě, skleslé v ře, ze, se, ce, na př. v témže rkp. zahrzege 53ᵇ m. staršího zahřěje, ſkrze 67ᵇ m. skrzě, ſe 53ᵇ m. sě, czeſtach m. cěstách 4ᵃ atd. ; –
pro dlouhé jie skleslé v jé: neymyegeſye AlxV. 125 m. staršího nejmějieše, przigéti Ol. Lev. 26, 23 m. přijieti; – pro nie, die, tie skleslé v ňé, ďé, ťé dokladů není, poněvadž se mezitím vyvinulo pravidlo psáti ň, ď, ť spřežkami ny, dy, ty n. ni di, ti (v. nahoře); neprzietezi v NRadě 1183 t. j. -ťéží je doklad osamocený, bezpochyby omyl; – pro žie, šie, čie skleslé v žé, šé, čé: żezlyueho sitientem Ol. Deut. 29, 19 m. staršího žiezlivého, což ſluẛe ŠtítOp. 369ᵇ m. slušie, naylepſſemu NRada 103 m. -lepšiemu, czlowyecze hlava AlxV. 156 m. člověčie, czlowyeczeho t. 2157 m. -čieho, cżéſt partem Ol. Gen. 48, 22 m. čiest; – pro řie skleslé v řé: všech hṙechow ŠtítOp. 244ᵇ m. staršího hřiechóv, oſtṙehati t. 355ᵇ m. ostřiehati a j., rzekagij Ol. Ezech. 18, 29 m. řiekají, ſtrzebra t. 1. Par. 28, 17 m. střiebra a j.; – pro zie, sie, cie skleslé v zé, sé, cé: chtě wzeti NRada 658 m. staršího vzieti, kažte jim ſeſty EvOl. 279ᵃ m. siesti, ſehny pak dále NRada 569 m. siehni, zwyerzyeczeho AlxV. 2158 m. -cieho, o buduczem
