v hřiech-hřích, nikoli však krátké ě, na př. v hřěšiti. A také výsledek je stejný, ie se mění v í, hřiech-hřích, rovněž tak jako řéci-říci.
Změně té podléhá ie všeliké, které čeština v době té má, když úžení proniká, budiž toto ie původu jakého koliv, a v nitru slov i v koncovkách. Na př. ve hřiech-hřích stsl. grêchъ zúženo ie vzniklé z psl. ê, v dušiem-duším stsl. dušamъ zúž ie vzniklé z psl. a, v 3. pl. trpie-trpí stsl. trъpętъ a v kniežě-kníže (stsl. kъnęzь) ie z psl. ę, v umieš-umíš stsl. umêješi ie z psl. êje atd. Jenom v několika málo případech změna tato nepronikla; v. doleji.
O stáří této změny poučuje nás psaná forma příslušných dokladův; na př. psané wzpowidayu v ŽWittb. 17, 50 a j. béřeme za svědectví, že místo a vedle staršího nezúženého vzpoviedaju bylo také zúžené vzpovídaju již v polovici stol. XIV Tu můžeme však spoléhati jenom na texty, v jejichž pravopise oba členové dvojhlásky ie (a též ě) pravidelně a dostatečně bývají naznačovány, a nikoliv na texty s pravopisem nedostatečně vyvinutým, ve kterých, jak nahoře ukázáno, psáno bývá také jen i za dvojhlásku ie (i ě), na př. neſmirnim HomOp. 75ᵃ Pomíjejíce texty tyto a jejich doklady (počtem zcela nepatrné) nalézáme pro úžení ie-í doklady nejstarší na sklonku stol. XIII a v době ok. r. 1300, totiž chlubicze ſe gloriantes ŽGloss. Ann. 3, uuzcriſeno Kunh. 149ᵃ, uice t. 151ᵃ, mezi dywkami Túl. 24ᵇ, dokladů ovšem jen málo. Také ve stol. XIV jich jest poměrně nemnoho. Na př. wzkrziſenye Ans. 12; Lazař wzkrzyſſen GalDl. 2ᵇ; hrſicha mého ŽKlem. 31, 5, všecko ſymie t. 21, 24, w ſynech in atriis t. 115, 19, poſmivali ſu ſie t. 34, 16, jišto porſidie ordinant t. 49, 5 a j. (celkem však velmi zřídka v ŽKlem.); bliznymu svému ŽWittb. 14, 3, t. 14, 4, wzpowidayu t. 17, 50, zpowidayu t. 29, 13, t. 41, 6, wpowidayu t. 41, 12, neprzitelſkeho t. 54, 4, gmyti habere t. 63, 11, w ſtynyu t. 87, 7, hrziſſny pl. nom. t. 103, 35, w zyzi in siti t. 61, 5, ſmych t. 79, 7, dywky t. Magnif. 48, ſpaſſeny mého t.17, 3, (wchwali t. 73, 21 m. -lé je omyl), wzprawy narrabunt t. 144, 5, polozy ponant t. 77, 3, potupímy wſtawayuczy na ny t. 43, 6, dušě zpowiedayuczi (pl. akk.) 73, 19, přěde wſſym t. 115, 14, t. 115, 18, ne trzy nestvořeni t. Athan. 225ᵇ, w dywych in mirabilibus t. 118, 27, zabygich interficiebam t. 100, 7 (to jsou trvám všecky příklady této zúženiny v ŽWittb., valnou většinou je tu ovšem nezúžené ie); przitele (sg. akk.) Hrad. 113ᵃ, milá bratrzy t. 10ᵇ; ludy hlúpí AlxB. 4, 22; za drewnyho opata Rožmb. 138; zpowydayte sě Modl. 17ᵃ, nawſczywil t 13ᵇ (v Modl. jen tyto dva doklady) ; naywyſymu MastDrk. 3, hrzyſny t. 97; vynyty (vynieti) VstúpDrk. 44. Doklady množí se ok. r. 1400 a v době následující. Na př. ten písmo vmy EvVíd. Jan. 7, 15, my wymy t. 9, 29, chtycze gey gyty t. 7, 30 a j. (v EvVíd. často); král myſye ženu AlxV. 45, do czylyczy t. 704; bozyho ROl. 45ᵃ (často v ROl.); v Ol. (1417) a Koř. (1425) je zúženin velmi málo, ale hojné jsou v EvOl. (1421): trziſl ſe 44ᵇ, nebesa otewrzyna 97ᵇ,
