[193]číslo strany tiskulé, na př. ve mléko, nalézati, léceti atd., jest ovšem lé za žádané lie, ale tu zanikla jotace velmi záhy, místo lie jest ode dávna lé, tedy slabika změně ie-í opět nepodrobená. – V nářečích udrželo se staré ie v Čechách namnoze ve rčení „na mou vieru!“; v nářečí lužnickém v několika slovích. Víec (víc), víem, povíem Šemb. 19; na Moravě v nář. pomoravském viéko, viéra, viéc t. 44, v nář. hrozenkovském kvjétko, vjétr povjévá, hrjéch, drjémac (dřímati), strjélac BartD. 40; v březovském kviétko, sviétiť, hriéch, driémať, zbožié, niékdo, požehnánie t. 49 (ié prý „zřetelně dvojslabičné“) v Slezsku částečně: viec, spieš Šemb. 55 (vedle mira, penize t.), sedzie (3. pl.), ležie atp. BartD. 134; na Slovensku pak ie vůbec zůstalo Šemb. 19
Za ě bývá i.
154. Případy toho jsou:
1. Slabiky s bývalým ie, zúženým v í, krácené v době po zúženi -ie-í. Na př. podle souditi-rozsuzovati, svítiti (stč. svietiti) osvěcovati atd. mělo by býti také říditi (stč. řiediti) – nařezovati, a jest nařizovati. slovo to vzniklo v době nové; utvořeno podle pravidla, že slabika jeho kořenná má se zkrátiti jako v souditi-rozsuzovati atd.; ale poněvadž slabika ta, stč. řied-, byla mezitím zúžena v říd-, vzniklo zkrácením řiz- m. řez- kdyby se slovo to bylo tvořilo v době stč., bylo by znělo nařězovati. – Podobně zastiňovati ze stíniti, místo staršího zastěňovati ze stieniti, na př. tím ſe zaſtěňuge Háj. herb. VIIIᵃ, zaſtěňugjc. VelKal. 95. – Stejným krácením novým vzniklo říditi-řiditel, vedle lepšího ředitel, podle kázati-kazatel atd.; – vznikl dále kompt. řidší ze řídký, podle úzký-užší atd., m. stč. řězší; – impt. ob. navštiv, rozsviť atp. vedle staršího navštěv, rozsvěť atd., podle souditi-suď; – pl. gen. svic Nejedlý Gr. 152 atp. vedle staršího svěc atd., podle míle-mil atp. – Sem patří dále nástin, diblík, jitrnice, a patří sem také nč. dobrodiní. stč. bylo dlouhé dobrodienie, dobrodijenije Štít. ř. 5ᵇ, l6b, 83ᵃ, Hrub. 410ᵃ atd., z toho mělo by býti nč. zúž. dobrodíní, a je zkrác. dobrodiní, zkrácením starým bylo by dobroděnie.
2. V novotvarech dialektických. Na př. v chod. pl. gen. lok. tich, šechnich, jednich, dat. tim atd., instr. tima atd., místo těch, těm, těma atd. a podle jich, jim, jima chod. 39; – v tvarech sklonění jmenného: na horzy Tábor PassKlem. 114ᵃ, w rzymy t. 101ᵃ, svátého otczy t. 129ᵃ, z svéj prawyczy Kat. 62, w ty mlzy (mlha) t. 162, na tom wozy Mand. 69ᵃ, v kozy Blah. 350, v kozi Šemb. 40, v hrůzi Btch. 420 (dol. beč.), v tom czaſſy Kat. 46, v lesi Suš. 264, v téj otrapi Kat. 50, w nowoty EvOl. 157ᵃ, w dobroty t. 148ᵇ atd., místo pravicě, mlzě atd. a dílem podle příslušných vzorů měkkých duši, oráči atd. (texty staré s hojnějšími doklady této zvláštnosti jsou Kat., EvOl., Mill. a PassKlem., je to zvláštnost moravská); – v impt. plur. chod. pnime, pnite, třite, tisknite atd. chod.
![[193]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnI/00205.jpg){kind=link}