199ᵃ a j., na weziech ŽTom. 47, 13, vzdělal wezi Koř. Mark. 12, 1, vzdělal wezzi EvOl. 228ᵇ, do weže TandZ. 179ᵃ a j.; wežnik Lact. 79d; srov. dial. veža BartD. 16 (zlin.), vežka Btch. 421 (dol.-beč., vížka), vežka Jir. 333 (mýt.-litomyšl.); –
v slabikách vnitřních jiných: rozpraweite ŽKlem. 84ᵃ, stromové zyalowegi Mand. 19ᵃ, rozeſkrzwela jest země liquefacta est ŽWittb. 74, 4, prziwessity ListVrat. 1371, wetssyeho t., weczssyeho t., prziwetiwoſt Lact. 40ᵇ; – v konc. -ve m. -vě: w hniewe ŽWittb. 94ᵃ, 11, ſwiedeczſtwe t. 77, 56, prawedlenſtwe t. 118, 56, dwe stě Mill. 95ᵃ; –
fer- m. fěr-; na př. offerowaty ŽTom. 65, 15 a j., Alb. 3ᵇ; z lat. offerre bylo č. offěr-, z toho pak offer-; –
S tím se vším srovnati jest ještě dial. mech m. měch BartD. 40 (hroz.); mekký (záp.-česk.); obed BartD. 40 (hrozenk.); pekný t., peknej Jir. 333 (mýt.), peknėj chod. 38; pena BartD. l. c.; pro pet ran Šemb. 25 (mýt.); verný BartD. l. c.; vetva t. 16 (zlin.); fertoch Šemb. l. c. atd., a doleji připomenutou zvláštnost slc., kde krátké mě, bě, pě, vě, fě (z mê atd.) veskrze se změnilo v me, be, pe, ve, fe. Jako pak v živých dokladech nč. vůbec a v dialektických zvláště vidíme, že slabiky mě, bě, pě, vě, fě dílem porůznu ve slovích některých, dílem z pravidla ztratily jotaci, tak vysvětlujeme si touž věc v případech, potvrzených uvedenými doklady staročeskými, zvláště když doklady jsou z rukopisu pečlivé psaných nebo když jsou hojné: bylo stč. zapoměneš, to pak ztrátou jotace změněno v nč. zapomeneš, a -pomeneš m. -poměneš atd. říkalo se místy již ve stol. XIV; bylo stč. člověk, ale dialekticky říkalo se také človek; bylo věžě a dial. vežě; atd.
3. Jiné ještě staré a stálé odchylky jsou v následujících slovích jednotlivých:
seděti m. sěděti. Podle stsl. sêdêti žádáme i stč. sěděti; to se vyskýtá v několika dokladech: tam sme ſiedieli ŽKlem. 136, 1, part. ſyedye Rúd. 3ᵇ, ſyedyeti ML. 4ᵇ, by neſſyedyela Kat. 148, ſyedyely Pror. 89ᵇ, chlap ſyedy AlxV. 234, ſyedyety EvOl. 95ᵇ, ſyedyczyeho t. 244ᵃ, ſiedieti Trist. 99, ſiediechu t. 79, ſyedie Mill. 126ᵃ; ale doklady tyto jednak skrovným svým počtem, jednak nevelikou přísností svých pramenů málo váží proti veliké síle dokladů jiných a textů nejpřísnějších, které mají pravidlem sed-: 3. sg. zzedi LMar. 41, ſedy Pass. 390, 3. pl. ſedye t. 369, ſedyeſſe t. 418, ſedyety t. 380, part. ſedye t. 387, ſedyecz t. 391, ſedyecy t. 419, ſedyece t. 411, ſedyel t. 299, jenž ſedis ŽKlem. 98, 1, ſediechu t. 68, 13, ſedieli t. 118, 23, ſedyſſ ŽWittb. 79, 2, ſediel t. 9, 5, zedyel AlxB. 2, 34, ſedyſſ Modl. 154ᵇ, ſedyechu t. 146ᵃ, ſediel Hrad. 75ᵃ, ſediece t. 49ᵇ, ze ſedi Rožmb. 36, by tu neſſediel t. 25, aby ſedyel Pror. Jer. 16, 8, by ſedyal t. 29, 32, ſedieti Pr. pr. 246 atd. Vysvítá z toho, že bylo v stč. pravidlem seděti, nikoli sěděti. Výklad tomu může býti dvojí: a) buď že bylo i v stč. kdysi náležité sěděti, které však záhy skleslo v seděti, snad
