se-sestrou (s-sebou je zbytek způsobu starého), se-ženou (též způsobem starým s-ženou, s-živým), seženu (stč. sženu, sehnati), se-šlechtou (též způsobem starým s-šlechtou) atd. Ale odchylka nepronikla při předponé roz- a při předložkách bez- a přes-, kdež bychom ji očekávali, když následuje z-, s-, ani při nad, od, pod, před před následujícím d-, anebo pronikla tu jenom málo; říkáť se: rozsaditi, rozsekati, rozsypati, rozzlobiti, rozzuřiti, – bez-závady, bez-sebe, – přes-zimu, přes-stůl, – nad-dubem, od-dubu, pod-dubem, před-dubem, od-dávna v. ode-dávna atp. Odchylky jako rozesílám, předesílám, rozežírám, rozeženu atp. způsobeny jsou jen analogií tvarů příbuzných a náležitých rozeslati, předeslati, rozehnati atd., rovněž tak jako je rozebírám v. rozbírám podle rozebrati atp. (viz o tom zde výše). Střídavé skrz a skrze, skrz-zeď a skrze-zeď atp., sem ovšem nepatří; -e není tu jerové, nýbrž ze stč. ě.
Snaha o snazší výslovnost a snaha o zřetelnost působí mnohdy zároveň a v případech daných nelze bezpečně lišiti, co vykonala tato a co ona.
Odchylka zvláštní jest v otestati sě infectum fieri, praes. otestanu sě. Otstáti praes. otstoju, stsl. otъ-stoj-, je právem bez -e-. Týmže právem mělo by býti také otstati sě praes. otstanu sě, stsl. otъ-sta-, jak toho skutečně je doklad v Hod. 75ᵇ: aby sě nám naše škoda otſtala. Ale z pravidla bývá tu -e-: otestati sě, otestanu sě atd., na př. aby sě nám škoda odeſtala ML. 85ᵇ, když sě odeſtala křivda učiněná Hod. 75ᵇ, aby sě pohnanému za škody i za náklady dosti odeſtalo ODub. 90, dokudž by sě mu dosti neodeſtalo Řádpz. 47, aby tomu, komuž sě nechut stala, prosbú sě odeſtalo Tkadl. 9ᵇ, by se tobě odestalo Baw. 294 atd. Je to odchylka stejná jako v nč. odejíti, odejel. V otestati sě, jest opak toho významu, který jest ve státi sě, tento opak má tu býti vyjádřen co nejzřetelněji, proto ujalo se zde plnější ote-, a to dříve než v odejíti, odejel atp.
Některé odchylky jsou zajisté omyly a nesprávnosti. Na př. We | nemzto Pass. 407 (mezi We- a -nemzto je konec řádku), ke | milemu t. 316 (též), ze | chrama 387 (též); tieleſenye (tělesně, adv.) EvOl. 21ᵃ, zemeſke (zemské) ŽWittb. 75, 10, pomsta krewe t. 78, 10, lewa t. 90, 13, skladše král káza jě ſezzeczy AlxV. 2000 (verš 8slab.), ten ješto neſtateczy (nestatčí) Pror. Isa. 5, 27, weſſeczka (všecka) PulkL. 4, jícen gen. Gicenu Háj. herb. 384ᵇ, listí hořeknau (hořknou) t. 136ᵇ, kuora hořekne t. 380ᵃ.
140. Slova přejatá z jazyků cizích pravidlu českému většinou se podrobují. Na př. škola (z lat. schola) w ſkolu Hrad. 78ᵇ, w ſkole Chelč. 78ᵃ a j., proti nč. ve-škole atd.; – škoda (sthněm. scado), bez ſkody Hrad. 135ᵃ, bez ſſkody ChelčP. 72ᵇ, s ſſkodami KolB. 1520 atd.; – špíle (ze stněm. spil žert), bez špílenie Trist. 16; podobně: z ſſpiček Háj. herb. 328ᵇ, ſ ſſpičáky Háj. 7ᵇ, z Sſtýrska Háj. herb. 365ᵃ, s Sſweſtkami t. 375ᵇ, k ſturmu DalC. 10, w sſranky Řádpz. 11; – (čber, *čьbьrь n. čьbъrь
