2ᵃ a j., tedy uznáme, že jsou to zbytky pravidelnosti žádané a v skutku také bývalé.
Odchylky tyto dále vznikají vesměs analogií. Na př. podle stsl. mъ2chъ1 byl stč. nom. mech a gen. mchu atd., ale analogií vnikalo -e- také do gen. atd. a jest nč. nom. mech gen. mechu dat. mechu atd.; – bylo náležité stč. se-hltati ze sъ2-glъ1tati, a jest nč. shltati, souhláska -l- v hlt- učiněna slabikotvornou podle pl̥niti atp.; – bylo náležité ve-krvi z vъ2-krь1vi, a jest nč. v-krvi, souhláska -r- v krv- učiněna slabikotvornou podle v-hr̥sti atp.; – bylo a jest náležité četl z čь2tlъ1 a fem. čtla z čь1tla atd., a vzniklo analogií odchylné čtl a četla; – bylo a jest náležité rozebrati z rozъ2-bь1rati, a iterat. rozbírati, ale vedle tohoto jest také rozebírati, analogií podle rozebrati; podobně podbírati a anal. podebírati, podle podebrati; odbírati a odebírati; – podstýlati a podestýlati, podle podestlati;
– bylo náležité otšel z otъ3šь2lъ1 a fem. otešla z otъ2šь1la atp., ale podle odešla atd. vzniklo také masc. odešel; – bylo náležité otjíti a otejdu nč. odejdu z otъ2jь1d-, ale podle tohoto změněn také inf. v odejíti; – podle toho pak vzniklo i nč. odejeti za stč. otjěti atd.
Odchylky zde míněné rozšířily se tak, že v jistých mezích jsou pravidlem. To platí zejména o těch stč. pádech předložkových, kde předložka původně jerem se končila a slovo následující bylo složenina se sъ- nebo (i)zъ. Na př. bylo subst. sbor = sъborь, lok. vъs-sъ1bor- byl tedy náležitý ve-sboru, we ſboru ŽWittb. 119, 2 a j.; ale častěji bývá předložka nevokalizována, w zboříech HusPost. 147ᵇ, ot ſboru ŽKlem. 63, 3, z zboru Chelč. 137ᵃ atd., většinou a z pravidla tak. Jiné takové příklady jsou: w zzbosiu Jid. 126, w ſbozy Štít. uč. 133ᵇ, t. j. v-sbož- m. ve-sbožz vъ2-sъ1bož-; – k ſcziedi Ol. Lev. 25, 46, t. j. k-ščědí m. ke-ščědí z kъ2-sъ1čęd-; – k zſſczeſtij Štít. ř. 29ᵇ t. j. k-ščestí m. ke-ščestí z kъ2-sъ1čęst-; – ot ſcziſczenye ŽKap. 88, 45 m. ote-ščiščení z otъ-sъčist-;
– od ſhrzieſſenye Pass. 294 m. ode shřěš- z otъ-sъgrêš-; – k ſkonczenhu DalH. 42 m. ke-skonč- z kъ-sъkon-; – w ſkutcziech JidDrk. 89 m. ve-skutc- z vъ-sъkut-; – w ſlozenye Ol. Tob. 6, 20 m. ve-slož- z vъ-sъlož-;
– w ſlytowanyu ŽWittb. 102, 4 m. ve-slit- z vъ-sъlut-; – w ſmyeſyczi Ol. 1. Esdr. 3, 13 m. ve-směs- z vъ-sъmês-; – w ſmluwu Ol. 2. Par. 23, 3 m. ve smlúvu z vъ-sъml-; – ot ſmutka ŽWittb. 31, 7 m. ote-smutka z otъ sъmąt-; – z ſmyſla Pass. 289 m. ze-smysla z (i)zъ-sъmysl-; – w ſnatcie ŽKlem. 88, 6 m. ve-sňatcě z vъ-sъnęt-; – k ſpaleni Koř. Mat.
13, 30 m. ke-spálení z kъ-sъpal-; – k ſpaſenyu ŽWittb. 32, 17 m. ke-spasz kъ-sъpas-; – k ſpogeny Ol. 1. Par. 23, 3 m. ke-spoj- z kъ-sъpoj-; – z ſpolka Ol. Ex. 34, 9 m. ze-spolka z (i)zъ-sъpol-; – w ſwadie Hrad. 128ᵃ m. ve-svádě z vъ-sъvad-; – w ſwaru Túl. 25ᵇ m. ve-sváru z vъ-sъvar-;
– k ſwazanyu ŽGloss. 149, 8 m. ke svázaniú z kъ-sъvęz-; – k zdrawi
