13. V nářek gen. nářku, sršeň gen. sršně stsl. srьšenь atd., pohřeb gen. nč. pohřbu jest e (původní) vynecháno analogií podle pátek gen. pátku. den gen. dne (e pohybné, za jer). Rovněž tak v pohřbiti m. pohřebiti atp.
V nářek-, sršen- jest e odsuto již v dokladech starých: od nářku Br. Jg. a j., málo ſrſſnow DalC. 44. V pohřeb- drží se náležité e dialekticky dosud: gen. pohřeba Bartocha 429 (dol.-beč.), BartD. 11 (zlin.), po pohřebě Suš. 44 a 349; tak jest pravidlem i v textech starších, na př. z pohrzebu Alxp. 66, v této pohrzebi Troj. 238ᵃ atd.; v ChelčP. není nikdy pohřb-; tohoto doklady nejstarší znám z Háj.: k pohrbu 266ᵃ vedle k pohřebu t. 263ᵇ a j., pohřbil 96ᵇ, pohřben 30ᵇ vedle pohřebiti t. 15ᵃ, pohřebili 2ᵃ a j.
14. V -čekati, dočekati, počekati, sčekati atp. zůstává -e- v době staré, na př. neb ſem ſczzekal Ol. Job. 32, 12, docžekati ChelčP. 119ᵃ, pocžekati t. 149ᵃ atd.; v ChelčP. není nikdy -čkati; tohoto doklad nejstarší znám z Alxp.: aby počkali 13. – Ve večer a včera není prosté odsutí, nýbrž jsou tu rozdílné stupně: stsl. vьčera, večerъ, srov. Lesk. Handb. 12; bývalé vьčer- je dosvědčeno také stčeským ote-wczerayka (sic) Ol. Ex. 21, 29 t. j. otъ-vьčer-. – V člověk stsl. človêkъ rus. čelovêkъ zaniklo -e- v době předčeské; že v stč. ani přechodního stupně *čьlo- nebylo, dosvědčeno jest doklady stč. jako: w czlowieczie ŽWittb. 36, 7, k czlowijeku Štít. uč. 98ᵇ atp., za *vъ-čьlo- bylo by v stč. z pravidla neb aspoň někdy ve-člověcě atd. –
V číslovce stsl. četyrьje stč. čtyřie atd. má slovanština jihovýchodní čet-, západní čt-; původní je čet-, jak svědčí lit. keturi atd.; z čet- bylo dříve oslabením čьt-, jak svědčí doklady stč., na př. we cztyrzidczetech Ol. Jos.5, 6 a j., t. j. vъ-čьtyr-, v. § 145.
15. Konečně jest odsuto e z pondělek, pondělí, pol. poniedziałek stsl. ponedêlьnikъ atd.
O odsuvce v zájm. kto čso, kte čse, -kť -čs’, v adverb. tamo, tame, tam’ atp. v. § 187. –
V biskup zdá se e odsuto, vedle lat. episcopus; ale lat. e- bylo odsuto již v sthněm. biscof, jež pak do slovanštiny se přejalo. –
Pohybné e, jerové a vkladné*).
137. V den stsl. dьnь, šev stsl. šьvъ, sen stsl. sъnъ atp. jest e ve střídě za stsl. (a psl.) jer (ь, ъ), tedy e jerové.
Nekaždé bývalé jer dalo střídnici e, nýbrž bylo v té příčině jisté pravidlo:
a) byla-li slabika jerová jen jedna, ztrácelo se z ní jer bez náhrady;
