e se přisouvá.
135. Přisuto jest e – vlastněji řečeno analogií přibylo – v nč. jeden-kráte, sto-kráte atp. Jsou to výrazy adverbialní, a jako jsou mnohá adverbia s koncovým -e a bez něho – na př. více a víc, teprve a teprv, zase a zas atd. –, tak přidělány i k výrazům náležitým jeden-krát, sto-krát atd. také novotvary s -e.
Sem patří také t. zv. e vkladné (v. § 141) v mozek, oheň, báseň atp. proti stsl. mozgъ, ogňь, basnь atd.; v pl. gen. bitev, božstev atp., podle služeb stsl. služьbъ atd.; v part. dial. mohel atp.; v dem. křidélko atd.
Za stsl. jesmь mělo by býti č. *jesm, jako je sedm a osm; za sedm, osm je dial. sedem, osem Šemb. 82 (slez. a slc.), a podobně mohlo se vyvinouti jesèm, doložené v PassKlem.: geſem 68ᵇ a 264ᵇ z čehož pak je jsem.
e (původní) se odsouvá.
136. Případů toho jest několik.
1. V číselných výrazích pro 11–19. Výrazy ty zněly původně jedьnъ-nadesęte atd., a podle toho žádáme č. jeden-na-desěte atd. Ale pro plné –na-desěte není dokladu; zapomínalo se, co je tento výraz svým původem, bral se za pouhou příponu a při tom zároveň měnil se na své stránce hláskové, zejména též vynecháváním obojího e, m. na-desěte je ná-dcět, ná-dct, ná-dst, ná-st atp., jak ukazují doklady: dwanadzcziete Pass. 164, gedennadciet Krist. 109ᵃ, cztrnadſte t. 5ᵇ, patnadczte ML. 14ᵃ, dewiet naczte tovařišóv Pass. 425, ſedmnaſte dní Mill. 5ᵇ, patnadczt Alb. 21ᵇ, k dwiemanaſt apoſtolom Krist. 57ᵇ atd., jedenáct, dvanáct atd. – Rovněž tak jest -e- vynecháno v du. a plur. -dcěti m. desěti v číselných výrazích dvadcěti, třidcěti a čtyřidcěti.
2. Stejným způsobem skleslo mezi-desietma v číselných výrazích pro 21–29 na pouhou příponu a měnilo se na stránce hláskové, zejména též vynecháním e z desietma; na př. cztyrzyinezydczyetma let Kruml. 105ᵇ starcóv cztyrzmezydczijetma Pror. 158ᵃ, honóv pyetmezcyetma Koř. Jan.6, 19, dwamezcýtma tiſycůw Br. Num. 26, 14, dwamecýtma t. 3, 9.
3. Stč. gen. jehò a dat. jemù měly přízvuk na slabice poslední, e slabiky první se vynechávalo a bývalo tedy j’ho, j’mu. Na př. tet gho chtě mučiti ApŠ. 4, chtyeczeygho oslepit i t. 81, chtěvše gho sžéci t. 108. oygho rově t. 37, potupí gho ŽKlem. 20ᵇ, ktož gho hanie Mast. 63. skot gho LMar. 9, vizte gho Hrad. 50ᵇ, ž’by gho zabiti chtěl DalH. 30, aby mohl donho jiti t. j. do ňho (do města) Štít. ř. 141ᵇ, nanhozto požehral t. j. na ň’hožto t. 110ᵃ, do ňho Pam. 3, 16, do ňho, u ňho Kotsm. 24 (doudl.), za ňho Suš. 115, oňho t. 121, naňho t. 226 a Koll. Zpěv. 15 atd.;
– jenž gmu volen Jid. 85, dachuygmu řěč ApD. c, prsiſſloygmu k vóli ApŠ. 97, snad gmu dna lámá uši Mast. 124, to gmu bieše bóh dal Hrad.
