10. V stč. složeninách ne-o-; náhradou bývá za to slabika dloužena. Na př. neobřězán, nobrsiezany (pl. nom. masc.) svD. 53; neochabil, gdež jedné chvíle nochabyl píšě ApŠ. 10; neomdlévajě, nomdlewagye Modl. 55ᵇ; neostav-, gedyne mne noſtaway PassKlem. 222ᵃ, aby mne nikda noſtawal t. 208ᵇ; neotjat, (ovoce) notyato Jid. 110; neotpočin-, nodpochzinucze čas všaký AlxH. 8, 34, nodpochzinu šturmovanie (verš 8slab.) t. 8, 32; neotvrátil, aby ſye notwratyl Alb. 7ᵇ. Někdy psáno jest ne-o-, ale míra veršová žádá, abychom čtli no-, nó-: své čeledi neoſtawyly (verš 8slab.) AlxV. 1237, tomu búřě nic neotgyma (též) t. 1447, ižádná těch neodpoczyne Vít. 11ᵇ. Sem patří též jména: Neostup a Nóstup (tak purkrabí na Přimdě v Reg. r. 1233 obojím tímto jménem nazýván, a taktéž v listinách z let následujících); odtud i jméno místní „Neustupov“, vyslovované od lidí domácích Nustupov (t. j. Nůstupov, z Nóstupov); a jméno nč. Nusle (m. Nůsle), jehož tvar původní byl Ne-o-svьt-li a obměny pozdější v listinách tyto se vyskytují: Neosuetl r. 1130, Neosel 1388, Neosli 1411, Noztuleh 1088, Nostli 1250, in Nostel 1322, in Nossel 1333, Nosl 1392, Nosly 1496, Nuos1 1463, w Nuoslech t., srov. TomP. 1, 38 a Listy filol. 1893, 114 sl. Viz též § 479.
11. V stč. složeninách ne-u-; náhradou, bývá slabika zdloužena. Na př. neudatný, v ňemž udaten jest nudatny (verš 8slab.) AlxBM. 5, 19, by nudatny lepších zřiece byli také lepšiu chtiece AlxB. 8, 28; neumě-, nŭmiely t. j. númělý svD. 82, ktož nauměli pryč běžeti (verš 8slab, nauměli z núměli, jako súd-saud) Pam. 3, 134, (I vy všickni jenž) zlých žen trestati naumíte (8slab.) Prostopr. 12ᵃ, (vy žáčkové) podstatného nic naumíte (též) t. 59ᵃ, víte že naumím hausti Třeb. Lobk. 1517; neužil, své pokorné nuzil prosby (8slab.) AlxBM. 8, 13, tu zlý vezme to, což nezaslúžil, jehož lepší bude nuſil t. j. núžil AlxB. 8, 43, odtud i nč. příjmení Noužil. V Prostopr. 63ᵃ psáno: Nebo lež pravdě nezvykla nauczila gſe od Le- [nedopsáno], t. j. naučila se, z núčila, a toto z neučila. Někdy psáno ne-u-, ale míra veršová žádá, abychom čtli nu-, nú-, na př. že ti ludie nevmierayu AlxH. 2, 19, že ti lidé neumyeragy AlxV. 1227, bych neumyeral v této núzi Pís. Vyšbr.II, neumye sobě dáti rady AlxV. 131, jenž bychom neuměli bráti Pam. 3, 128, ti což neuczynye múdrostí AlxV. 347, a tak druh druhu nevſſkody Vít. 11ᵃ, (což rovného býti) muož a sobě neuſſkodyty t. 68ᵇ (vesměs verše 8slab.). Sem patří také jména místní Ne-u- a Nou-: Neumětely (ves u Hořovic), začež lidé domácí vyslovují Noumětely (z Númětely); Neuměřice a Nouměřice, Neutomice a Noutomice. Srov. § 479.
12. V několika příkladech jest vynecháno e z -er-: Brnhard z Ratěboře List. XVI stol. Perw. 55 m. Bernhard, brczeho našeho t. 10 stč. berčí ; stč. a dial. vrš a konvrš z versus a conversus, tři wrſſyky z žaltáře Otc. 128ᵃ, vrš zlin. 22, jsú konwrſſy Štít. uč. 71ᵃ.
