chtivost mládence žijene Hrub. 191ᵇ, zažijene t. 342ᵃ, t. 42ᵇ, požíene VšehK. 32ᵃ, 63ᵃ, 129ᵃ a j. (často), (milost) žiene ChelčP. 129ᵃ, odžiene t., wyżijene bible Kutn. Přísl. 23, 15, bible Pražská ib., wyżijenemy Hrub. 43ᵇ, t. 329ᵃ, zažijenete t. 143ᵃ; –
žeru, žéřeš, žieřeš atd., zžérze Ben. Jerem. 12, 12 a j.; zžyerzeſs Ben. Ezech. 23, 34, zžieřeš bible Pernšt. Ezech. 23, 34, zzieře t. 15, 6, zżyerze je měsíc Ben. Oz. 5, 7, zżyerze t. Isa. 24, 6, t. Jerem. 5, 14 a j., meč je zżijerze t. 4. Esdr. 12, žierze bible Pražsk. Isa. 33, 11, zżierze t. Jerem. 5, 14 a j.; –
šel, šél, šiel: poſſeel Jid. 34. aby ſél HusPost. 14ᵃ, ſſeel Zrc. 12ᵃ. Ben. Gen. 37, 30 a j., wyſſeel t. Gen. 8 (nápis), przyſſeel t. (často), odſſél Háj. 73ᵃ; ſſyél Ben. Deut. 19, 5, wyſſyél t. Deut. 33, 2, przyſſyél t. Num. 22, 32, t. Deut. 32, 44, t. Deut. 33, 2, odſſyél t. Num. 23, 4, neſſyel t. Gen. 44, 12 a j., neſſiel VšehK. 14ᵃ, aby ſſiel ChelčP. 117ᵃ a j., ſſijel Ben. Žid. 11, 8, wyſſijel t., doſſijel t. Skutk. 1, 17, t. 1, 25 a j.; –
šest, šést, šiest: od ſſeeſtee hodiny Štít. ř. 155ᵇ; ſſijeſt Hrub. 98ᵇ, Sſijeſta t. 275ᵃ, w ſſijeſtych t. 25ᵃ, ſſijeſtee VšehK. 166ᵃ; –
včela, včéla, včiela: wczély Ben. Žalm 117, 12(fčíla Kotsm. 8, doudl.); wcziele t. Isa. 7, 18, wčiele Pražsk. ib., wcżiele Kutn. ib., wcziely Pernšt. Žalm 117, 12; –
včera, včéra, včiera: wcžyera Ben. 2. Král. 3, 17, wcziera t. 4. Král.9, 26, t. 1. Král. 14, 21, Pražsk. 4. Král. 9, 26, Kutn. ib., wcżijera HrubPetr. 22ᵃ; srov. ob. od včíra; –
večer, večír, večier: weczér Ben. Judit 13, 1; weczyer t. 12, 9, weczier 12, 9, Kutn. ib., Pernšt. Ezech. 12. 7; srov. ob. večír; –
slova s koncovkou cizí -éř, -ieř: haltijerz Lact. 173ᵃ (s halterzem ListJHrad. 1384, haltýř nč.), huntierzi Lún. list. 1403, huntijerz Lact. 12c, koſſtijerz t. 37d, trychtijerz t.; stč. ritieř, nč. rytíř, ze střhněm. rîtare, rîter, ritter.
Také změna koncovky -en v -ien, -ín v participiích vzoru prošen sem náleží: -en se zdloužilo v -én, toto pak změnilo se v -ien nč. -ín; na př. prostili part. proščen-proščien, zproſſtijen Štít. ř. 9ᵇ, spatřiti part. spatřen- -patřien, patřín, ſpatřjno Br. Dan. 1, 15.
Nahoře (v § 127) bylo připomenuto, že psané ie, ye znamenává někdy jen hlásku -í, a to platí snad také o některých dokladech zde – pod b)
– uvedených. Ale o všech výkladu toho dopustiti nelze. Psaní tak zřetelné, jako je na př. rzyéwe Ben. Zjev. 10, 3, vdolié t. Jos. 8, 11 atp. nedopouští výkladu, že by tu bylo znělo jen í- a nikoli spolu též -e, a totéž psaní jakož i psaní drziewe a drzyewe v rukopisech na jotaci přísných také nedopouští výkladu, že by tu bylo znělo jen -é a nikoli spolu též í-; musíme tedy přijmouti výklad, že psané drziewe, drzyewe, rzyéwe, rzijewe atd. znělo dřieve, řieve, že é se měnilo v ie. O možnosti změny té
