cestou jinou, než ostatní. Jsou to zejména odchylky v střídnicích za psl. lę a ęk.
Za psl. lę žádáme, aby bývalo v č. podle pravidla tu la, tu le (místo lě, toto kleslo záhy v le), ale je tu plno odchylek, zvláště často bývá le za žádané la. Na př. podle stsl. plęsati, pol. plęsać a pląsać, žádáme č. plásati, ale doloženo jest jen plésati, plesati, slc. plesať; podle pol. lęgnąć slc. ľahnúť, *lęgn-, žádáme č. lahnúti praes. lahnu, a doklady mají jen lehn-; podle ṕał pl. pěli atd. stsl. pęlъ-pęli a podle stsl. klęlъ-klęli žádáme také klał-kleli, ale doklady mají jenom kleł; podle ṕat pl. pěti žádáme také klat-kleti, ale vedle dokladů pravidelných vyskytují se záhy a hojně i doklady odchylné; atd. V českých nářečích čím dále na východ tím častěji vyskytuje se la; odchylky slc. plesať, klesnúť atp. jsou bezpochyby bohemismy. Nářečí ostatní a čeština spisovná mají valnou většinou le, i za žádané la. Odchylka tato vzala svůj začátek analogií: bylo *plásati-pléšu, *lahnu-lehneš, *lahu-ležeš, *bladu-bledeš, *klał-kleli atd., ale záhy – mnohem dříve než při jiných případech přehláskových – nastalo kolísání a tvary s -le víc a více se šířily na újmu tvarů náležitých s la, až se staly pravidlem.
Za psl. -ęk žádáme, aby bývalo podle pravidla opět tu -ak, tu -ěč- n. -ěc-, ale nářečí posledně míněná a čeština spisovná mají z pravidla -ěk, i za žádané -ak, zejména v slovích: diek, dieka nč. dík, díka, děkovati, slc. ďak, ďaka, ďakovať, pol. dzięk, dzięka, dziękować; – jěk, jíkati, zajíkati se, valašsk. jak BartD. 60, slc. jak, zajákať sa Jg., pol. jęknąć, jękać się, jąkać się, stsl. jęklivъ´ aegre loquens; – měkký, slc. mäkký, stsl. mękъkъ; – pěkný, pol. piękny (slc. pekný m. päkný je bohemismus). Také tu není na snadě výklad jiný, než že se -ě- rozšířilo místo -a- analogií a že v střídnici za -ęk byla k tomu náklonnost zvláštní: k *ďáka byl dat. lok. diecě, bylo adj. vděčný atd., ujalo se tedy také dieka, děkovati; k *jak bylo jěčěti, ujalo se tedy také jěk; atd.
V leknúti, kleknúti, psl. lęk-, klęk-, jest lę- a spolu -ęk, podnět tedy k odchylkám dvojnásobný. –
Někdy klade se tvar odchylný pro rým. Na př. przytyehl (:střehl) AlxV. 944 m. přitáhl, pohani przytahly (: náhlý) t. 1385 m. přitiehli, podle ňeho biechu vítězi ſtawany (: strany, m. stavěni) t. 1456, pána mého jsú preč wzali (: schovali) Hrad. 44ᵇ atd.
97. Některé odchylky jsou jenom zdánlivé, totiž v č. slabice začátečné jě- n. jie-, nč. je- n. jí-, proti stsl. ja-, když nenásledují hlásky s mocí přehlasovací, v případech zde dále uvedených.
Za stsl. jadъ venenum je vždycky stč. jěd nč. jed, nikdy jad; za stsl. jad- edere, part. jalъ atd. je vždycky stč. jědł nč. jedl, nikdy jadl; tak také slc.: jed, jedol. Výklad, že by české jěd-, jied- v případech sem patřících bylo z analogie, nepodobá se; vždyť na př. pro *jadъ (kmene -ŭ) ani
