Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<878889909192939495>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

5. V slovích přejatých starších jest a, á střídnicí za cizí ā, na př. opat ze sthněm. abbât, oltář ze sthněm. altâri a toto z lat altāre, pohan z lat. pagānus, – v novějších také za ă, na př. fara, šafář atd. – V hana, haněti, šanovati, klášter jest a, á za stněm. ō: hôn, schônen, klôster; jinak (z poganъ) vykládá haniti Mikl. Etym. Wtb. 254 (a 60) a Matz. Cs. 68. – Ve varhany stněm. organâ fem., z lat. plur. organa, je č. a za cizí o. –

O dlouhém á viz také § násl.

Dlouhé á vzniká:

a) Z krátkého a, dloužením fonetickým. Na př. svatý-svátost, pater-pátý, pravý-práv, žena-ženám, volati-volán atd.

b) Stahováním (srov. § 477 a 479). Tu vzniká á:

z aja, aa, na př. dobrá z psl. dobra-ja atd; – láti, lál, lán, lánie z psl. lajati atd., a rovněž tak báti fabulari, káti sě poenitere, pláti, tráti, táti, z baja- atd.; – impf. ležáše přehlasované v ležieše, stsl. ležaaše; –

z áje (s přízvukem na a-), na př. praes. indik. sěkáš. sěkáte atd. ze sěkaje-, part. znám ze znajemъ; –

z ia, vzniklého z psl. ьja a ьję (v. § 112), na př. přál, smál, lál (stč., plur. léli), zál z prьjalъ, smьjalъ, lьjalъ, zьjalъ; – pl. gen. přátel z prьjatelъ; – sg. nom. fem. a pl. nom. akk. neutr. božá, přehlas. v božie a zúž. boží, z psl. božьja; – subst. zḿá přehlas. stč. zmie (nč. zmije), ze zmьja (na př. yako kdes zmie hladowita Baw. 110 verš 8slab., blazniwa zmie t.); – sg. gen. Juŕá, znameňá, přehl. Juřie, znamenie, zúž. -í, z -ьja; – pl. nom. akk. znameňá, přehl. -ie, zúž. -í, z -ьja; – part. ṕá přehlas. pie bibens, z pьję ; –

z ěa, ěja, na př. impf. neśáše, přehlasované v nesieše, z nesêaše; – sál ze sêjalъ; – ňák z nějak, nyaky obraz GestaKl. 38; –

z ojá, na př. státi, stál atd. ze stoja-, – báti sě atd. z boja-, – má z moja, – pás z pojasъ; ––

ze slabik jiných s -a-, na př. ob. kdák m. kdepak, kdopak, kdypak, – cák m. copak, – třá m. třeba (ČČMus. 1864, 54, podkrk.), – prál m. pravil, – stč. dváky m. dva-ky (dva prsty), na př. dwaky na svých prsech položiti Rožmb. 138 (dwa haky gynak prfty na prsi vložiec ODub. 26).

Stažení je také ve výrazích: an m. a-on, nan svět m. na-on svět Hrad. 70ᵃ, nanom světě Štít. uč. 111ᵇ, nanu stranu AlxV. 1476, nabie straně m. na-oPass. 311, nahen m. na-oheň Štít. uč. 4ᵇ, nablyczyegy m. na-obličeji Alb. 12ᵃ atp. Ale tu nemáme dosvědčeno, že by -a- tudy vzniklé bylo dlouhé; v Zálšie – ze zá-olšie – svědectví takového není, poněvadž složeniny tohoto způsobu vůbec dlouží slabiku prvou, na př. Zálesie, zámořie, a v nč. an, ana, ano jest a- krátké.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 7 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).