nebylo příležitosti, aby se vyvinulo v některém tvaru přehlášené jéd-, podle něhož by pak analogie provedla -ě- veskrze. Je tu tedy třeba výkladu jiného. Ten nám naznačují tvary slovanské, které za stsl. jad- a č. jěd- mají ěd-, zejména ruské êd- edere, êstь, êdatь, êda jídlo, êdunъ jedlík, êdkij žíravý, ostrý. Věc vysvětluje se pak takto: bylo původně ēd- edere: k němu se přidávalo hiatové j, ale jen dialekticky, a bylo tedy ēd- a j-ēd- vedle sebe; ēd bez j- je ve složeninách oběd stsl. obêdъ z ob-ēd-, sniesti stsl. sъnêsti ze sъn-ēd- (ze sъn-j-ēd- bylo by stsl. sъňasti); z j-ēd vyvinulo se stsl. jad-, z êd- pak ruské êd; stejné êd předpokládati jest také pro češt., pol. srbchorv. a sln., rozdíl jest jen ten, že v rušt. êd- zůstalo, v češtině pak, pol., srbchorv. a sln. přijalo hiatové j-, změnilo se tedy v jêd; rozdíl mezi jad- a jêd- je tedy, že v jad- = *j-ēd- přistoupilo hiatové j- dříve, než se ēd- proměnilo v êd-, v jêd- pak později; jêd- měnilo se pak dále podle hláskoslovných pravidel jazyků jednotlivých; v češtině je za ně střídnice náležitá jěd- (nč. jed-), v slabikách dlouhých jied- (nč. jíd-); v jědł, jiem, jiedlo atd. není tedy přehláska nijaká, české jěd-, jied- vedle stsl. ja- není tedy odchylkou od přehlasování nijakou. – j-êd- bylo, jak praveno, také v polštině; pol. jadło vedle jedło cibus, part. jadł vedle plur. jedli není z pův. jad-, nýbrž z jêd- proměnou touž, jaká je ve światło vedle świecić ze svêt-. – Sem patří též jesle stč. jěsli, pol. jasła atd., z téhož koř. j-êd- č. j-ěd-.
Jiná odchylka zdánlivá je v jedu stč. jědu proti stsl. jad- vehi, part. jel stč. jěl stsl. jalъ, a v odvozeném odtud jízda stč. jiezda, jezditi stč. jězditi, proti stsl. jazd-. Ale také zde je v slabice kořenné samohláska náležitá ê (v. Zubatý v Jag. Arch. 13, 622 a srov. nahoře § 45), dochovaná v rus. êdu vehor, êchatь, êzda; v češtině jest opět přidáno j-, tedy jědu, jěl, jiezda, jězditi atd., a je tu tedy opět ě od původu, nikoli přehláskou z ja-, odchylka od přehlásky není také zde nijaká. V pol. praes. jadę (jedu) vedle jedziesz (jedeš) jest opět změna jako ve światło vedle świecié, a z vlivu pol. vysvětliti jest také slc. jazda, jazdit.
Co tuto vyloženo o jěti, jěl atd. proti stsl. ja-, jalъ atd., platí ovšem též o odvozeném odtud jechati slc. jechať proti stsl. jachati.
Také v subst. jez stč. jěz proti stsl. jazъ canalis je odchylka jen zdánlivá; podle rus. êzъ a sln. jêz bylo tu původně ê-, a z toho je v češtině náležité j-ě-.
Odchylka v subst. jeskyně stč. jěkyně je v slově přejatém. Mimo češtinu je slovo to jen v polštině, jaskinja. Souvisí patrně se strus. jaskь arca, jež je přejato z germanštiny: šved. ask, stnor. askr, askja = nádoba dřevěná Mikl. Fremdw. 75. Do češtiny mohlo se slovo toto dostati z pol. Slc. je jaskyňa a vedle toho také jask Tunell.
98. Přehlásce podléhá všeliké a, budiž z psl. a (někdy stažením
