staršího obyčeje nazývána také přehláska sťat-stětí, svatý-světější atp.; nevhodně, srov. Pastrnek, Athenaeum VII, 184.
96. Odchylky od pravidla způsobeny jsou analogií, a jsou dvoje: a) bud totiž přehláska jest, kde by býti neměla, anebo b) přehláska není, kde by býti měla.
a) Přehláska jest, kde by býti neměla, je přes míru pravidlem vykázanou. Na př. v stč. bylo správně nepřehlasované -ža- v sg. masc. běžał, fem. běžała, neutr. běžało, du. masc. běžała, pl. fem. běžały, neutr. běžała, poněvadž tu po -ža- následovala souhláska tvrdá nebo slabika se samohláskou širokou, – a bylo správně přehlasované –žě- v du. fem. neutr. běžěle a pl. masc. běžěli, poněvadž tu zase následovaly slabiky se samohláskami úzkými -le, -li; časem však ruší se bývalá pravidelnost a vlivem tvarů náležitých se -že- běžěle, běžěli vyvinuly se také tvary odchylné běžěł, běžeł, fem. běžěła, běžeła atd.
b) Přehláska není, kde by býti měla, dílem že vliv analogie nedal jí vzniknouti, dílem, že časem týmže vlivem je zrušena. Na př. k nom. hřada (gręda) je dat. lok. sg. hřědě, čekáme tedy, že bude také k nom. ṕata (pęta) dat. lok. pětě; ale pro pětě nemáme dokladu, snad toho tvaru ani nebylo, analogie pádů jiných nom. pata gen. paty atd. nedala mu vzniknouti; – v stč. bylo správně nepřehlasované ža- v sg. masc. žał, fem. žała, neutr. žało, du. masc. žała, pl. fem. žały, neutr. žała, a bylo správně přehlasované žě- v du. fem. neutr. žěle a pl. masc. žěli, časem však ruší se bývalá pravidelnost a vlivem tvarů náležitých se ža- žał, žała atd. vyvinuly se také tvary odchylné du. fem. neutr. žale a pl. masc. žali; – v stč. bylo správně přehlasováno Káčě, Pešě atp., ale vlivem tvarů blízkých (Háta, Bárta atp.) přehláska se zrušila a jest nč. Káča, Píša atd.
Vznikem tvarův odchylných nastává kolísání, t. j. místo bývalé pravidelnosti panuje volnost, tvary tytéž vyskytují se tu přehlasované, tu nepřehlasované bez rozdílu vedle sebe. V tom kolísání kloní se usus časem víc a více k tvarům buď vesměs přehlasovaným, bud vesměs nepřehlasovaným, a výsledek všeho bývá uniformování tvarů k sobě náležících, a spolu ustálení jazyka: za bývalé běžał-běžěli atd. a žał-žěli atd. s pravidelně lišeným a-ě je potom běžel-běželi atd. s jednostejným -e-, a žal-žali atd. s jednostejným –a-. Ale výsledek ten nebývá všude stejný, nýbrž bývá často rozdílný podle nářečí. Na př. za bývalý plur. nom. přietelé gen. přáteł atd. má jazyk spisovný tvary uniformované přátelé, přátel atd., a tak jest i v nářečích, která přehláska zasáhla; ale za bývalé běžał-běželi a žał-žěli atp. má jazyk spisovný běžel-běželi a žal-žali, začal-začali, a naproti tomu nářečí některá mají naopak běžál, běžali (zlin., BartD. 26) a začel, začeli chod. 34.
Některé z odchylek analogických vyvinuly se časněji a šly takořka
