toho popřjti Beck. 1, 271; – part. -l, přál-přieli, na př. ež mu neprzal Hrad. 77ᵇ, z závisti jste j’mu neprzieli t. 51ᵇ atd. ; – part. -s, přáv-přievše, na př. čáróm ſie poſmaw Pass. 351, svéj hospodě ſye naſmyewſſye DalC. 3, atd.; – analogie stírá časem rozdíly, místo bývalé pravidelnosti nastává kolísání mezi -á- a -ie-, a výsledek toho jest, že v jazyku spisovném a většinou i v nářečích ustálilo se -á, přáti, přál, přáli atd., v některých nářečích naopak -í- (z -ie), přít, příl, příli chod. 34, smít sa BartD. 84 (starojick.) a j.; –
ve vzoru uměti, v tvarech sloves, která před příponou třídní mají souhlásku podnebnou, zejména slušěti a bujěti, slc. slušať, stsl. slušati, bujati: praes. sg. 1. slušěju a pl. 3. slušějú ze slušaju a slušajú, sg. 2. slušieš ze slušáš, staž. ze slušaješ, 3. slušie ze slušá atd.; – impt. slušěj ze slušaj; – aor. sg. 2. 3. slušě atd. ze sluša, a podle toho také slušech atd.; – inf. slušěti ze slušati, vedle sup. slušat (nedoloženo); – part. praes. slušejúc- ze slušajúc; – pt. -l pl. masc. slušěli, du. fem. neutr. slušele ze slušali, slušalê, a naproti tomu sg. m. slušal, f. slušala, n. slušalo, du. m. slušala, pl. f. slušaly a n. slušala; –pt. -s sluševši, sluševše proti slušav; atd.; – part. -n, subst. verb. bujěnie; – kde v stč. byly vedle sebe tvary různé s pravidelným -a- a -ě-, tu setřel se rozdíl analogií a nč. má za to jednostejné ě(e): plur. slušeli, a taktéž sg. slušel atd.; –
ve vzoru trpěti v infinitivních tvarech sloves, která před příponou třídní mají souhlásku podnebnou: inf. slyšěti, držěti, mlčěti atp., ze slyšati držati, mlčati, psl. slyšati, dьržati, mьlčati, a vedle sup. stč. slyšat atd.;
– aor. slyšě ze slyša atd., a podle toho také slyšěch atd.; – pt. -l, pl. m. slyšěli atd., du. fem. n. slyšěle atd., proti sg. m. slyšal (ł) atd.; – pt. -s slyšěvši, slyšěvše, proti sg. m. slyšav; – pt. -n slyšěni, slyšieni proti sg. slyšán atd.; – subst verb. slyšěnie; – v nč. je za bývalé různé -a- a -ě- jednostejné c, z bývalého pravidla vyplývající rozdíl jest analogií setřen: pt. plur. slyšeli, slyševše, slyšeni, a taktéž sg. slyšel, slyšev, slyšen atd.; –
ve vzoru sázěti (V. lb): praes. sg. 1. sázěju a pl. 3. sázějú ze sázaju (z je = dz a bylo měkké, v. § 394) a sázajú, sg. 2. sázieš ze sázáš, 3. sázie ze sázá atd.; – impt. sázěj ze sázaj; – aor. sg. 2. 3. sázě ze sáza, a podle toho také sázěch atd.; inf. sázěti ze sázati, vedle sup. sázat, vejdu k ňemu weczerzat Alb. 28*, jenžto (starosta) byl vyšel zabyyat mudrcóv Pror. Dan. 2, 14; – part. praes, sázèjúc- ze sázajúc-; – part. -1 pl. masc. sázèli, du. fem. neutr. sázěle, a naproti tomu sg. masc. sázal, později sázal (ł), fem. sázala, sázala atd.; – part. -s sázěvši, sázěvše, proti sg. masc. neutr. sázav, sázav; – part. -n, pl. sázěni proti sg. sázán, sázán atd.; – subst. verb. sázěnie; – kde v stč. byly tvary různé s pravidelným -a- a -è-, je rozdíl v nč. setřen analogií a jest jednostejné ě(e): podle plur. sázeli, sázevše, sázeni atd. je také sg. sázel, sázev, sázen atd.; –
