Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<858687888990919293>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

se v češtině spisovné a dialektické dosti mnohé, ale přece ne všecky. Zejména jsou tu:

a) Dvojhlásky, jejichžto člen první jest -. Nazýváme je také samohláskami praejotovanými. Jsou to: ia, ia, , ; ie, ě, , ie; iu, iu, , . Psaním ia, , ě, ie, iu, rozumíme samohlásky a, á atd. s praejotací zjevnou, zjevnou totiž u výslovnosti, a v dokladech také ve formě psané; na př. napiat, dbel, měřiti, miera, sg. dat. oráčiu, znamen. Naproti tomu psaním ia, iá, ie, , iu, rozumíme samohlásky a, á atd. s praejotací theoreticky žádanou, nehledíce k tomu, je-li také v dokladech psána čili nic; na př. bylo původně ščeniata, ščentko (ia, za -ę-), v pozdějším ščeňata, ščeňátko jest praejotace zaniklá a takořka ztrávena ve změkčeném ň-; bylo pův. chlb, gen. chlieba, a jest chléb, chleba ; byl sg. instr. kost(z -ьją), sg. dat. znamen ú (z -ьju), z toho je stč. kosťú, znameňú (a z toho později – proniknutím měkkosti v jotaci – kostiú, znameníu).

K samohláskám praejotovaným patří také i̭i v dial. pjivo, mjilý atp., – a o, v dial. postaviony, viodźeć BartD. 134 a 135 (severoopavsk., na přechodu k polštině); v lašském voł = vioł (vál, io ze žádaného ) je jotace mírnější.

b) Dvojhlásky, jejichžto člen druhý jest -(psáno -j), nebo-li samohlásky postojotované; na př. kraj, dej, pij, pokoj, kupuj, kryj atp. Z nich jsou historicky důležitý aj a ej.

c) Dvojhlásky se členem prvním -. Z nich jest historicky důležito uo, jež je ve střídě za starší ó a pozdější ů, na př. buoh z bóh, nč. bůh. Jiné jsou dialektické, vzniklé tím, že ł- se změnilo v u- („obalováním“), na př. mor. chuap BartD. 86 (z chłap), uechtat BartD. 30 (łechtat), suovo BartD. 134 (słovo), puuh Suš. 130 (płuh), muyn BartD. 111 (młýn).

d) Dvojhlásky se členem druhým -. Z nich jsou historicky důležity au a ou, střídnice za starší ú, na př. saud nč. soud, ze súd. Jiné jsou dialektické, vzniklé tím, že -v (v češtině severových. a j.) a -ł (hlavně v některých nář. vých.) se změnilo v -u; na př. stau (stav), kreu (krev), diuný (divný), krou (krov), obuu (obuv), – dau Kotsm. 20 (dał), šeu BartD. 28 (šeł), muatiu t. 134 (młátił), byu t. 28 (był) atd.

e) V nář. slc. je zvláštní dvojhláska ä (vysl. ea), na př. päť č. pět (z piat) z pętь, čäs č. čas atd., sr. Pastrn. 21 sl.

f) Trojhlásky jsou v jazyku spisovném a mají důležitost historickou ěi (psáno ěj) a iei (ps. iej); na př. měj, stč. sg. dat. lok. fem. dobřiej. Jiné jsou dialektické, vzniklé změnami v a ł v u; na př. v češtině severovýchodní zpěu (zpěv), slc. dieuča, diouča (děvče), mor. posuau Suš. 130 (posłał) atp. –

Kromě samohlásek vlastních má čeština také samohláskové (slabikotvorné) , (liquida sonans) a , , ň̥ (nasalis sonans). –

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).