rêčь atp. odvozuje z iterativ tvarjati, -rêkati. Avšak mezi zor-zar a tvor-tvar nelze nalézti rozdílu, v obém jest jednostejné dloužení o-a, jakož i v e-ê.
Béře-li se však dloužení o-a a e-ê, t. j. pův. o-ō a e-ē, za část stupňování (tak u Hübschmanna, Bartholomae a j.), není příčiny, proč by se sem nemělo bráti také dloužení staré ъ-y (ý), ь-i (í), ano také dloužení nové a-á, e-é atd., když se děje v těch případech, ve kterých nalézáme o-a neb e-ê, tedy na př. v iterativech: valiti iter. váleti, patřiti-pátrati, kladu-nakládám, viděti-vídati, diviti se-dívati se, rostu-vyrůstám stč. róst-, rosa (zarositi)- zarousati, pustiti-pouštěti stč. púščěti, buditi-pobouzeti stč. pobúzěti, skytu-skýtám; slc. tlčiem-stl̄kám, držím-sdr̄žám (Hatt. slc. 31); lezu (stsl. lêz-)-vylézám, stč. střěhu-vystřiehati, třasu (tręs-)-otřásati, poručiti (rąč-) -poroučeti stč. porúčeti atp.
Příklady pro dloužení (staré) uvozovány jsou nahoře při příkladech stupnice I – III. Zde dodávají se některé, pro něž nahoře není příležitosti:
bod-, v stsl. bodą č. bodu, lat. fŏdio, – zdlouž. bad-, v stsl. aor. basъ (z *bhōdsom); –
čer-, jež je z pův. ker-, lit. keriu, kerėti očarovati, – zdlouž. čar- (z *čēr-), v stsl. čarъ č. čár, čarovati; –
sed-, v stsl. sedlo a selo, č. sedlo, zdlouž. sêd-, v stsl. sêsti stč. siesti; – stupňované sod- nedoloženo, ale žádáno pro zdlouž. sad-, v stsl. sadъ č. sad, saditi.
Jako sêd-, sad-, t. j. jako zdlouženiny z e, o lze vykládati také:
lêz-, v stsl. lêzą č. lezu, – a laz-, v stsl. izlazъ exitus, stč. laz, laziti, lazuka; – příslušný k tomu kořen byl by lez-, stupň. loz-, ale není dochován; v dialektickém lezu-loziti není staré lez-loz, nýbrž jsou to novoty: staré lěz- skleslo u výslovnosti v lez-, a jako je vezu-vozím, tak utvořeno k lezu také lozím; –
rêz-, v stsl. rêzati č. řězati, řezati, – a raz-, v stsl. razъ č. ráz, raziti; příslušný k tomu kořen byl by rez- (také lit. rėž- = *rēž- svědčí pro koř. slov. rez, srov. Lesk. Ablaut 370), ale opět není dochován.
89. Podobné dloužení nalézáme také jinde. Na př. dloužení a) e-ē a b) o-ō:
v litevštině, kdež z koř. met-mésti, hoditi, jest a) 1. metu, mesti, 2. iter. mėtau, mėtyti, b) 1. at-matas vyvrhel, 2. iš-mota*) smetí; –
v latině, kdež jest a) 1. lěgo, rěgo, těgo, 2. lēxi, rēxi, tēxi, lēx, rēx, rēgula, tēgula; b) 1. fŏdio, 2. fŏdi; –
v řečtině, kdež jest a) 1. γέρων, φρεν- gen. φρενός, 2. γηράω, γηράσκω, nom. φρήν; b) 1. νόμος, τςόπος, τςόχος, στροφή, ποτή, κλοπή, 2. νωμάω dělím, τρωπάω točím, τρωγάω běžím, στοωφάω obracím, πωτάομαι létám, κλώψ zloděj ; –
