Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<828384858687888990>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Stupně o-a (= pův. Ə-ā) v sto- stsl. stojati č. státi, stojím, a sta-, v stsl. stati, staną č. státi, stanu, – z koř. pův. sthā-, jenž je v ř. ἵστημι m. σί-στᾱ-μι, lat. stā-re, stā-tor, stā-men, skr. aor. a-sthā-t.

Stupně ъ (zdlouž. y) a u (= pův. u a aṷ): v sъch-, stsl. sъchnąti č. schnouti, – zdlouž. sych-, v stsl. usychati č. usýchati, – a such-, stsl. suchъ č. suchý, – vedle lot. sust schnouti, lit. susti prašivěti a lit. sausas suchý, ř. αὔω suším m. σαύσω, αὖος suchý m. σαῦσος.

V dъch-, stsl. dъchnąti č. dchnouti, zdlouž. dych-, stsl. dychati č. dýchati, je stupeň 1.; stupeň k tomu 3. je dvoch v rus. dvochatь; – duch-, stsl. duchъ č. duch, vzniklo k tomu napodobením stupnice ъ-u 76); – koř. dhṷes, srov. lit. dusti těžce dýchati, dvasė duše a dausos (plur.) vzduch.

Nejasné jest syr- a sur- v stsl. syrovъ a surovъ crudus, č. syrový, dial. surový BartD. 62 (valašsk.), pol. surowy atd.

IV. Dloužení.

V stupnicích I–III mění se samohláska kvalitativně, jednak oslabením, na př. e-ь, jednak sesílením, na př. e-o. Vedle toho je dále dloužení, jehož způsoby staré nelze od stupňování děliti.

Samohlásky krátké dlouží se, jak nahoře vyloženo, ь v i, – ъ v y, – e v ê neb a (oboje z *ē, – ê po souhláskách nepodnebných, a po podnebných), – o v a (z *ō). To je dloužení způsobem starým. Vedle něho vyvíjí se v době pozdější dloužení způsobem novým: e v é, o v ó, a v á atd., ano také o v ou (na př. bor-, bořiti-bourati, rosa-zarousati a j.).

Dloužení máme zvláště často v iterativech; na př. tek-tēk, v stsl. têkati č. těkati, tvor-tvōr, v stsl. tvarjati formare. Iterativa vznikala původně z kmenů jmenných, a dloužení, které v nich vidíme, bylo ve jménech; na př. z koř. tek- bylo substantivum kmene têko-, z tvor- bylo subst. tvarь, a z toho utvořena iterativa tēkati, tvarjati. Lesk. Handb.2 16. Časem množí se iterativa a tvoří se přímo z kmenů slovesných, dloužením samohlásky, ať tu byla kterákoliv. Dloužení děje se tu způsobem starým (e-ê, o-a, ъ-y, ь-i), dílem také způsobem novým (e-é, o-ó atd.); na př. klad- č. nakládati, vid- vídati, pust- púščěti, pouštěti, pьn- napínati, dъm- nadýmati atd. Na některých iterativech vidíme dloužení časem rozdílné; na př. tek- je prodlouženo způsobem starým v têk- v stsl. têkati č. těkati, utiekati, stč. vytiekati, a způsobem novým v nč. vytékati. V č. rostu-vyrůstám je zdloužení nové. V kloniti-klaněti je zdloužení staré, v -kláněti, skláněti atd. spolu dloužení nové.

Miklosich rozeznává dloužení o-a, na př. tvor- tvarjati, a stupňování o-a (jež nazývá stupňováním „druhým“, proti „prvnímu“ e-o, srov. skr. guna a vrddhi), na př. v zor- ozariti illustrare, zarja splendor, z koř. zer- splendere. Dloužení e-ê od stupňování prostě odlišuje. Subst. tvarь,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 7 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).