Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl I, Hláskosloví. Praha, 1963.
<<<<<787980818283848586>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

3. ronk, v stsl. rąka č. ruka; příslušný k tomu stup. 2. a 1. je v lit. renku, rinkti colligere; –

2. sten, v stsl. stenati, lit. stenėti, ř. στένω; – 3. ston, v subst. rus. stonъ; podle toho i č. stonati, hluž. stonać; – odtud odvozeno 3. stonk, v pol. stęk, nářek, stękać, dluž. stukaś; –

1. strъm, v stsl. strъmъ, strъmьglavь adv., č. strmý, strměti, střemhlav; – 3. strom, v č. strom; –

1. 2. svьnd, svend a smьnd, smend, v stsl. prisvęnąti, prismęnąti torrefieri, deficere, stč. -svadnúti; – 3. svond, smond, v pol. svąd, smąd = č. cmoud; –

1. 2. trьns, trens, v stsl. tręsą, tręsti, č. třasu, třiesti, třásti; – 3. trons, v stsl. trąsъ terrae motus, č. trus, trousiti; –

1. tьn, v stsl. tьną č. tnu; zdlouž. -tin, v stsl. rastinati č. roztínati; – 1. 2. tьn, ten, v stsl. tęti č. tieti, títi; – 3. ton, výtoň; –

1. 2. tьng, teng, v stsl. tęgnąti č. táhnouti; – 3. tong, v stsl. tągъ fortis, tąga afflictio, č. tuhý, touha; –

1. 2. vьnd, vend, v stsl. uvęnąti m. -vędnąti marcescere, č. vadnouti; – 3. vond, v pol. wędzić, č. uditi; –

1. 2. vьnz, venz, v stsl. vęzą, vęsti ligare, vęzêti, vęzati, č. vazu, vězeti, vázati; – 3. vonz, onz, v stsl. vąza vinculum, č. uzel, pauz, pavuz, přívuzný, příbuzný, húžev; –

1. 2. zьmb, zemb, v stsl. zębą, zębsti dilacerare, č. zábsti; – 3. zomb, v stsl. ząbъ č. zub; –

1. zvьn, v stsl. zvьnêti sonare, č. znieti, zníti ze zvn-; – 1. 2. zvьn, zven, v stsl. zvęgą, zvęšti canere; – 3. zvon, v stsl. zvonъ sonus, zvąkъ, č. zvon, zvuk; –

2. žen, v stsl. ženą č. ženu; koř. žen- z gen-; – 3. gon, v stsl. goniti, gonьcь, č. hon, honiti, honec; –

1. žьm, v stsl. žьmą č. žmu, ždmu; zdlouž. žim, v stsl. sъžimati comprimere, č. ždímati; – 1. 2. žьm, žem, v stsl. žęti stč. žieti, ždieti (nedoloženo); –

1. žьn, v stsl. žьną č. žnu; zdlouž. žin, v stsl. požinati č. požínati; – 1. 2. žьn, žen, v stsl. žęti č. žieti, žíti.

ζ) Stupeň střední e s hláskou jinou, t. j. jinou, než je v případech dosud probraných.

Stupně té řady udány jsou nahoře: 1. ě, θ (t. j. hláska vzniklá oslabením z e, někdy úplně zanikající), 2. e, 3. o; na př. πτ- v ř. πί-πτ-ω, ἐ-πτ-όμην, 2. πετ- v πέτ-ομαι, 3. ποτ- v ποτ-ή.

Stupnice se střídnicemi slovanskými jest: 1. ь, 2. e, 3. o. Příklady:

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 9 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).