dójdu. duogdeſs Hrub. 22ᵃ, duogde t. 37ᵇ, 43ᵇ, důgdeť Br. Ezech. 32, 27, důgde t. Gen. 18, 21, duogdemy Hrub. 462ᵃ, důgdete Br. Dan. 2, 6 (vedle dogdu Br. Gen. 33, 14); průgde Br. Jer. 25, 31; Bůh odtud půgme tě t. Deut. 30, 4; dial. stójím, bójím sa BartD. 8 (zlin.), dójit (do-jíti), prójit BartD. 34 (slov.), dójdu, prójdu t. (val.), hnójiť, stóji, bóji se t. 81 (hran., vedle honí, zvoní atp.), dójiť, hnójiť, stóji, bóji sa. prójiť, nepójde, růj, lůj, pokůj t. 85 (stjick.); sem patří též impt. stój nč. stůj vedle praes. stoju nč. stojím, Stóy přede dveřmi Ol. Súdc. 4, 20, jdi a ſtuoy v bráně Pror. 66ᵇ, Stuoyte mocně u vieře Pass. 285, u vieře tvrdě ſtuoyte t. 315, ſtuoyte BiblA. Ex. 14, 13, ſtůgte Br. t., nč. stůj; impt. bój sě nč. dial. bůj sa vedle praes. bojím se stč. boju sě, (ty) sě nebuoy Levšt. 150ᵇ, bůj se Suš. 89, matky se nic nebůj t. 22, nč. boj se; – -ůj naopak se dial. krátí, na př. v nář. doudl. a chod. vyslovuje se krátce muj, tfuj, svuj, hnuj, luj, stuj Kotsm. 9, chod. 56; –
uj v új, na př. bvgnoſt Hrub. 78ᵇ, 257ᵃ a j.; impt. neprzeſtupvg t. 11b, oblibvg t. 32ᵇ, okazvg t. 36ᵃ, milvg t., milvgmy t. 454ᵃ, naſledvg t. 38ᵃ, vſylvg t. 36ᵇ; sem patří též impt. -ój, -uoj, -ůj, neboť tu ó, uo, ů je zvratnou analogií m. ú, na př. waroy ſye Alch. Ant. 10ᵃ a j., střevíce své obůg Br. Ezech. 24, 17, milůgte t. Zach. 8, 19 a j., pamatuog GestaMus. 73ᵃ, waruog ſe Konáč (1547) 13ᵇ atd.; –
yj v ýj např. wýgdu Br. Jer. 14, 18, wýgdeš t. 2, 37, wýgde t. Isa. 51, 4 a 42, 13; zlin. mýju, BartD. 8; impt. zakrýj t. 8; krýj-krý atp., a z toho kraj přehlas. krej atd., na př. přikraj (vejce) Háj. herb. (Zíbrt Listy 11), krayte ſe Comest. 112ᵃ, vmayz tu bolest (bolavé místo) Chir. 137ᵃ, wymayz jím (vínem) tu ránu t. 19ᵃ, ſkrey ſe Br. Isa. 2, 10, vždy sě rád mey NRada 1636, nč. krej, rej, mej atp.; sem patří těž subst. kyj-ký, z čehož je dále kaj, kej, vzav kay bil je Háj. 274ᵃ, že ste mi dali ten kay abych se psuom bránil t. 306ᵃ.
V stsl. mění se v stejných okolnostech kvantita v ъj-yj a ьj-ij: z dobrъ-jь je dobryj(ь), z listьje-listije atd.
506. Kvantitativní změny kmenoslovné. Případy, které sem patří, jsou mimo jiné:
1. Dloužení staré i nové, zvláště v iterativech. Dloužením starým měnilo se e v ê, o v a atd., na př. tek-têk-, útěk, mor-mar-, mořiti-mařiti, gor-gar-, hořeti-oharek atd., v. §§ 500 a 503. To pronikalo zvláště v iterativech, proti tek-, nositi atp. bylo têkati, našati atd. Tvoření iterativ je v stálém proudu; bylo v době praslovanské za dloužení starého, a trvá také, když nastalo dloužení nové, e v é, a v á atd. Odtud mají iterativa naše slabiku kořennou z pravidla zdlouženu, dílem zdloužením novým, dílem starým i novým. Na př. a-á, kladu-nakládám; – e-ê, teku-utíkám stč. utiekaju; – e-é, na př. teku-vytékám; – i-í, viděti-vídati; – o-á
