mojího atd. BartD. 75 (val.), patrně podle dobrého a pěšího atd. Rovněž tak jest novotvarem a nikoli zbytkem starožitným dial. tajat BartD. 10 (zlin.) m. táti. Někdy může býti odchylka z vlivu cizího, na př. slc. dial. bojazlive Škult. 140 vedle spisovného slc. bázlivý, zlin. bojazlivý BartD. 10, srov. pol. bojazliwy.
Jiné případy stahování.
479. Jiné případy stahování, totiž kromě slabik se vnitřním -j-, jsou:
1) a-a staženo v á. Na př. dva háky (= dva prsty) – dváky, dwaky na svých prsech položiti Rožmb. 138; – žahadlo-žádlo chod. 35; – přisahám-přisám; slovu tomu nerozumí se a píše se pak na př. přisám bůh Čel. Jg., přisám ďas Libuše 22, I. 303.
2) a-i staž. á, v prám m. pravím, práł z pravił, inf. práť z praviti atp. BartD. 80 (val.). O změně jiné, pravi-praj v. § 353.
3) a-o staž. a. Příklady: an, ana, ano, ande z a-on-; – nan z na-on-, nan svět Hrad. 70ᵃ, nanom světě Štít. uč. 111ᵇ, nanu stranu Pass. 131, naney straně t. 313, nany vojě AlxV. 1504, nanyech AlxBM. 3, 11; – nab- z na-ob-, straně nabie AlxB.1, 41, ani na srdci ani nablyczegy Alb. 12ᵇ; – naheň z na-oheň, nahen Štít. uč. 4ᵇ, DětJež. 2ᵃ; – nač- z na-oč-, načitý; – zálš- ze zá-olš-, Zálší (jm. místní). – V ŽWittb. psáno pharana 135, 15 m. faraona, omylem; stejný omyl jest opraven tutéž: aowcze 99, 3. – V an atd. z a-on, načitý z na-oči-, je slabika krátká, a podle toho bylo trvám také krátké naheň, nabě atd.; délka v Zálší není od stažení, nýbrž byla již v nestaženém Zá-olší, srov. zá-lesí, zá-hoří atp. Srov. též § 187.
4) a-u staž. au, přisahu-přisau, v. v § 480.
5) a-y staž. á, v *kňagyni-*kňáni, přehlas. stč. knieni.
6) e-a staž. a, v ob. kdák z kdepak Us. podkrk.; – třeba-třá v. v č. 8; – v nápul-, napulſky Lobk. 30ᵇ není stažení české, nýbrž slovo přejato již stažené.
7) e-o staž. ó, v slovích složených z ne-o-: nómdlévati, nomdlewagye Modl. 55ᵇ, – nóbřězán, již nobrsiezany (pl. nom.) svD. 53, – nótpočinúti, nodpochzinu AlxH. 8, 32, nodpochzinucze čas všaký t. 8, 34 (verš 8slab.), – nótvrátiti, aby sé notwratyl Alb. 7ᵇ atp.; sem patří také jméno osobní Nóstup, v list. Reg. I. z r. 1233 a násl. psané Nostup a Neostup, odkuž i jm. místní Nóstupov nč. Nūstupov (tak vyslovují lidé domácí) t. j. Nůstupov (z toho pak „Neustupov“), – a dále jméno místní Nósli nč. Nůsle ze staršího Neosli a pův. Neosvьtli; – srov. § 130 č. 10.
8) e-u staž. ú, v slovích složených z ne-u-. Na př. númě- z neumě- nŭmiely svD. 82, ktož nauměli pryč běžeti Pam. 3, 134; jméno místní Númětely, Noumětely (tak říkají lidé domácí).; – núdatný z neudatný,
