Případy, kde slabik přibývá, jsou mnohem řidší, a bývá to zejména, kde souhláska r, l, n, m skupena se souhláskami jinými změnila se v slabikotvorné r̥, l̥, m̥, n̥ nebo er, el atd.
Tu všude změněna jest hlásková stránka slova nejen tím, že ubyla nebo přibyla hláska (nebo i hlásek několik), ale také tím, že slovo následkem toho jest o slabiku chudší nebo bohatší a má tedy slabikový sklad a rhythmus jiný, než mělo předtím.
O odsouvání byla řeč při hláskách jednotlivých v § 110 atd.; jest tedy promluviti ještě o stahování, o synizesi a o změně souhlásek r, l, m, n v slabičné r̥, l̥, m̥, n̥.
Stahování.
476. Dvě slabiky sousední se stahují tím, že samohláska jedné se vynechává, tudíž slabika tato zaniká a místo bývalých dvou jest pak jen jedna; na př. ne-umělý staž. númělý. Spolu se samohláskou vynechává se také vnitřní souhláska, která tu mezi samohláskami obou slabik bývala; na př. z dobroje (3slab.) je stažením dobré (2slab.), z dva-háky je dváky.
Slabika, která při stahování zanikla, byla bez přízvuku, když se stahování dálo; nebylať by zanikla, kdyby byla měla přízvuk. Byl-li tu přízvuk nějaký, tedy byl slabší než při slabice sousední, která při stahování zvítězila. Na př. mo-ja stáhlo se v má, samohláska -o- slabiky prvé zanikla, byla tedy bez přízvuku, nestažené moja mělo tedy přízvuk na slabice druhé: moja; rovněž tak usuzujeme, že v nestaženém stojati = staž. státi byl přízvuk na -a-, dobroje staž. dobré na -e, v stč. čuješ staž. čúš na -u- atd.
Dále zanikává často slabika vnitřní, když má začátek podobný se slabikou následující; tak vzniklo lat. debilitare z *debilitatare, nutrix z *nutritrix, střlat. idolatria z idololatria, lit. sg. lok. fem. geroje-je = dobré z *geroje-joje atd., v. Brugm. I. 483–485. V slovanštině lze tím vysvětliti některé tvary sklonění složeného, na př. sg. dat. lok. fem. stsl. dobrêji stč. dobřiéj z *dobrê-jeji. V češtině je toho příkladem také subst. koště, vzniklé z býv. chvostišče, postupem tímto: chvostišče změněno ve chvoščišče, chvoštišťe a vysutím chošť-, chwoſſczyſſczem in scopo Pror. Isa. 14, 23, chwoſſtiſſtem umétá přiebytek Hug. 18, choſſtyſtiem ŠtítJes. 293ᵇ, a z toho nč. koštiště a koště.
Slabika stažením vzniklá bývá většinou také zdloužena; na př. moja (˘˘) a má (–), dobroje (˘˘˘) a dobré (˘–) atd. Dloužení toto z mechaniky řeči se vysvětluje, na př. při moja – má: tradice dochovala do jisté doby znění moja, kde hlásky m-o-j-a se vyslovují v slabičném rhythmu ˘˘; pak vynechalo se -oj- a zbývalo ma; rhythmický cit vede
