Někdy bývá spojena s vysutím souhlásky, která mezi samohláskami byla, na př. sau m. sa-u- ze sahu (sahám, přisahám).
Slabika synizesí vzniklá je z pravidla dlouhá, z téže příčiny, jako slabika vzniklá stažením (v. § 476).
Synizese bývá ve verších, když skladateli jde o to, aby ušetřil slabiku a nepřekročil danou míru svého verše. Ve verších starších setkáváme se častěji se synizesí ne-o-, ne-u-, po-o- t. j. v těch případech, kde se i stahovalo v nó-, nú- (v. § 479 č. 6 a 7); na př. (ve verších 8slab.): své čeledi neoſtawyly AlxV. 1273 t. j. neostavili (srov. gedyne mne noſtaway PassKlem. 222ᵃ). – tomu búřě nic neotgyma t. 1447 t. j. neotjímá (srov. ovoce notyato Jid. 110), – ižádná těch neodpoczyne Vít. 11ᵇ t. j. neodpočine (srov. nodpochzinu šturmovánie AlxH. 8, 32), – že ti ludic nevmierayu AlxH. 2, 19, že ti lidé neumyeragy AlxV. 1227 t. j. neumierajú, – neumye sobě dáti rady AlxV. 131, jenž bychom neuměli bráti Pam. 3, 128, t. j. neumě- (srov. numielý svD. 82 t. j. númělý), – ti což neuczynye múdrostí AlxV. 347 t. j. neučinie, – a tak druh druhu nevſſkody Vít. 11ᵃ t. j. neuškodí, – poobiedie pec zapálichu Hrad. 136ᵇ, a když již bude po obiedie NRada 154, t. j. po-obědě (srov. pobyedye Štít uč. 125ᵇ, t. j. póbědě, puobyedye Vít. 35ᵃ) atp. Řidčeji vyskytuje se tu synizese v případech jiných, a to namnoze následováním příkladu cizího. Tím způsobem vzato na př. na-u-čení za 3slabičné = nau-čení ve verši 8slab.: ví odkud naučení bráti Pam. 3, 104; – na-u-čí za 2slabičné = nau-čí ve verši 7slab.: ať nás naučí božského (v písni Otče náš milý pane); – na-u-ka za 2slabičné ve verších 8slab.: lidské nauky k pravdy hlubinám (Svat. Čech v Adamitech, v Bibl. novějších spisů básn. I, 1874, str. 57), on se k nauce mojí nepovznesl (tamt.) a j.; – duši-i za 2slab. = du-ši-j ve verši 8slab.: toť jest duſſy y tyelu zdrávo Vít. 60ᵇ; – lúky-i za 2slab.= lúky-j, ohleduje luky y ſady NRada 983; – čistě-i za čistě-j, řka měj sě vždy cziſtie v kraſnie t. 1872 atp. U skladatelův umělých bývají někdy synizese takové, jakých jazyk skutečný zajisté nedopouštěl. Na př. Komenský má synizese: skvostnosti-outratné (začátek hexametru, - - | - - | - - atd., vysloviti tu bylo: skvostnosťjoutratné);– máš-li děti-a k nim statku nemáš (též, –xx | – – | – atd., vysl. děťja knim . . .) a p. j., v. J. Král v Listech filol. 1893, 81 sl. Zvláště často praktikují veršovatelé tuto cizí synizesi v slovích přejatých, berouce zejména latinské -ius, -ia, -ium, -io atp. tu za jednoslabičné, tu za dvojslabičné, jak toho kdy potřebují. Příklady toho jsou v následujících verších 8slabičných: téjť panně maria dějí Kat. 34 t. j mari-a; Maria jeho matka ſlowa
