pl. gen lok. mých, na př. ščěpóv mých Jid. 98, – místo plného mojich, doloženého jen z textu dial.: mogych hřéchóv MüllB. 620; –
pl. dat. mým, na př. k zzwym liudem Pil. c. – místo plného mojim (nedolož. v jaz. starším); –
pl. instr. mými, na př. zzwymi ščěpy Jid. 101, – místo plného mojimi (nedolož. v jaz. starším).
Podobné tvary krátké vedle delších jsou také jinde ve slovanštině. Zejména v horní lužičtině bývá v textech starších gen. meho, dat. memu, lok. mem, sg. akk. mu, pl. nom. akk. me; v hluž. nynější a v dluž. tvarů takových není Mucke 406. V polštině jest ode dávna ma vedle moja, mego v. mojego, mym v. moim atd., a v ŽFlor. také masc. twy m. twój Kalina Hist. jęz. polsk. 253 sl. V maloruštině: moho v. mojeho, momu v. mojemu, místy také ma, me, mych, mym m. moja, moje, mojich, mojim Mikl. III2 265. V slovinštině: místy ma m. moja, mu m. moju atd., a již památky frisinské mají mega m. mojega, memu m. mojemu atd., Mikl. t. 150. Ale je přece ve věci této patrný rozdíl mezi češtinou a slovanštinou ostatní, rozdíl kvantitativní: v češtině jsou tvary krátké hojnější a mnohé z nich jsou od nepaměti pravidlem, od něhož jenom novotvaré odchylky dialektické se vyskytují.
Jest otázka: z čeho a jak vyvinuly se vytčené zde tvary krátké? Odpovědď není snadna, mohlyť se tvary ty vyvinouti stažením, nebo analogickým novotvořením, nebo dílem stažením dílem novotvořením. Předkládám výklad následující (nikoli ve všem nový):
a) Stažením vykládám ty tvary, pro které jest analogie v stahování jiném. Tvary ty pojaty jsou také již ve výčtu nahoře položeném. Zejména vykládám má stažením z moja (v. č. 14), poněvadž stejné -oja- je staženo v -á- také ve stojati-státi atd.; – vykládám taktéž sg. neutr. mé, gen. mého, dat. mému, lok. mém z moje- (v. č. 15), podle analogického dobroje-dobré atd.; – dále sg. dat. lok. fem. méj z *mojej(i) (v. č. 16), podle téže analogie dobroje-dobré; – plur. mé z mojê (v. č. 17), podle sg. gen. tojê-té. – sg. akk. mú z moju (v. č. 18), podle instr. tojú-tú. V případech těchto jest v parallelním stojati-státi atd. svědectví bezpečné, že jazyk stahoval oja v á atd.; jazyk byl tedy schopen a nakloněn takto stahovati; proto vysvětluji si také má stejnou změnou z moja; výklad druhý, že totiž má vzniklo novotvořením podle dobrá, není nepodobný, ale je vzdálenější a není ho třeba, když postačuje výklad první, který je bližší.
b) Kde je výkladu stahováním nějaká okolnost na odpor, tu dlužno tvary krátké vykládati analogickým novotvořením. To platí zejména o tvarech mý- vedle moji-; mých v. mojich atd. Příkladu bezpečného, že by se oji stahovalo v ý, nemáme; v ob. pl. nom. moji-mí je výsledek jiný než
