v mojich-mých; výklad, který tu nenaráží na odpor a který tu zbývá, jest, že mých je novotvar podle dobrých, mí podle dobří atd.
c) Ostatní z vytčených tvarů krátkých mohly vzniknouti stahováním i novotvořením, výklad při nich je tedy nejistý. Na př. sg. gen. fem. mé může býti z *mojê (§ 51, – stsl. moję a toto z mojeję), a může také býti podle gen. dobré; sg. instr. fem. mú může býti z *mojú = stsl. moją m. mojeją, a také podle instr. dobrú; atd.
Rozšíření a stáří této změny.
478. Mezi případy, kde slabiky s vnitřním -j- se stáhly a jež jsou vyčteny v § předešlém, jsou některé sporadické a dialektické, na př. stč. příti v. přijíti, čúš z čuješ, doudl. pédeme m. pojedeme; tu vykonalo se stažení jenom v jednotlivých určitých příkladech nebo jenom v mezích některého nářečí.
Vedle toho jsou případy jiné, kde stahování je pravidlem všeobecným, t. j. kde stahování proniklo, kdekoli mu byla příležitost; na př. kdekoli bylo jaké -ьja-, každé se stáhlo v iá, á.
Toto všeobecné stahování má tu vlastnost další, že jest původu velmi starého. Na př. státi atd. staženo ze stojati před přehláskou a-ě, t. j. před stol. XII; neboť kdyby bylo stojati atd. zůstalo do přehlásky, bylo by se změnilo ve stojěti, a ze stojěti bylo by stéti a nikoli státi. Se staženým českým dobré z dobroje shoduje se také luž. a pol. dobre (m. dobré); shodují se tu tedy všecky jazyky západoslovanské, a to je svědectvím, že změna tato počátkem svým hluboko do doby předhistorické zasahuje.
Co se stahováním pravidelným se neshoduje, jsou odchylky, které mají zase své příčiny. Na př. bylo part. stoja, pův. stoję; dejme tomu, že byl i přízvuk stoja; to se nestáhlo, kdežto stejné stojati se stáhlo ve státi; příčinu toho hledati jest ve praes. stoju, stojíš atd., dvouslabičný rhythmus tvarů těchto způsobil, že také part. praes. stoja nč. stoje zůstalo dvouslabičné. Jinde odchylky vysvětlují se analogickým novotvořením. Na př. v jazyku starším nikde nenalézáme gen. mojeho, dat. mojemu, lok. mojem, nýbrž všude je za to stažené mého, mému, mém, odchylka moje místo mé- není známa; naproti tomu nalézáme v nářečích východních mojeho atd. Btch. 442, BartD. 120 (laš.), Hatt. slc. 94, nebo mojého atd. BartD. 24 (zlin.), 75 (val.) atd.; ale tyto tvary zajisté nejsou starožitné; kdyby byly starožitné, nalézali bychom je v starých textech dialektických, jichž jest přece několik; tu však příkladů takových není, a sám Blahoslav pokládá i moje ruce, moje oči za polonismus Blah. 265; nč. dial. tvary mojeho atd. jsou tedy novotvary, podle našeho atd.; novotvarý původ jejich dosvědčen jest také tím, že se místy říká mojého atd.; ano také
