t. 57 t. j. maria, maryu čistú pannu milú t. 110 t. j. mariu – (město) Antyochya slovieše Marg. 480 t. j. anti-o-chi-a; a do města antyochya t. 75 t. j. anti-o-chia-, w antyochy žena kázaná t. 56 t. j. v antio-chí;– z města jemuž diechu azyᵃ Marg. 74 t. j. azia – tehdy olibrius zbledě Marg. 176 t. j. olibri-us; v ňemž sě olybrius klanieše t. 149 t. j. olibrius, knihy jenž ouidyus slovú Vít. 67ᵃ t. j. ovidius; – káza porfiria jieti KatBrn. 350, Porfyryu jest vzkázáno t. 325, jež porfiriowi slúžiechu t. 344 t. j. -ri-a, -ri-u, -riovi; – jménem svého gabryela Vít. 37ᵇ, vecě poslu gabryelowy t. 21ᵃ t. j. gabri-e-la a gabrie-lovi; – jako lylyum bělúcí Kat. 42 t. j. lili-um atd., srov. § l65. Ve verších bývá také Sina-i, adona-i: na tu horu ſynay mčěli KatR. 423, na tu horu na ſynay | zpievajíce: adonay Kat. 194; v prose se to béře synizesí za -aj. V Kat. je též synizese Emanuel: Emanuel to znamenáno 108 (verš 8slab.).
Mimo verše máme bezpečné příklady synizese jenom některé:
- ai z a-i, v praj z praes. praví nebo aor. pravi (sr. § 123), nč. . prej, pray HusW. 96ᵇ a j., – v dial. lajc mýt. 331 z lavice, – pajmáma dial. Us. m. panímáma, sekaina BartD. 111 (laš.) atp.; – aj, baj, mohla bych aj chodili Suš. 177, baj sem byl doma t. 222, m. a-i, ba-i-, – sem patří také přejaté stč. lajk z la-i-cus; nč. 2slab. laik je slovo nově přejaté, v. § 120.
- au z a-u, v sau a přisau ze sahu a přisahu (= přisahám), Valento sau bohu Pam. 3, 116, přisau já Valento tobě t. 119, přisau věř mi t. 120 a j., srov. § 393 č. 4 a přisám v § 479 č. 1.; doklady tyto jsou z veršů, ale slova sau, přisau byla vypadla ze své kategorie, a tvar jejich synizesí porušený byl bezpochyby také v jazyku prosaickém v obyčeji.
- ja t. j. ia z i-a, v ob. Marja, Ježíšmarja, atp. Sem patří také iá z y-a, v podkrk. navěkiámen z na-věky-amen.
- je t. j. ie z i-e, v ob. Marje.
- oi z o-i, v dial. chlapoj m. chlapovi, o jeho synu Boleſlawoy PulkR. 27ᵇ, zedníkojc m. -ovic, Hořojce m. Hořovice atp., srov. § 353 č. 7.
- ou z o-u. Toho je příklad zvláště zřejmý v slovese doufati. Je složeno z do- a úfati a bylo tedy původně 4slabičné; takové jest ještě (ve verších 8slab.) v AlxBM. 3, 37: že k vám věrné dovphayu, t. j. do-u-faju, a v Pís. z r. 1529: w geho gmeno doufagj Jg.; později však je z toho synizesí doufaji, nč. doufám. Jiné příklady: Bouslav z Bohuslav, fem. Bouslava, Bouzlaus Reg. III r. 1322. Bouſlawa Lún. ks. z v. 1356; –
