lužické srbštině a v jižní kašubštině je na slabice první, v polštině na slabice předposlední, v jazycích slovanských ostatních je na místech volných. Tento stav nemůže býti od prvopočátku, neboť nelze předpokládati nic jiného, než že přízvuk praslovanský, t. j. přízvuk jazyka slovanského, dokud to byl jazyk jednotný, byl též jednotný. Nestejnost, kterou v přízvuku slovanském vidíme nyní, vyvinula se tedy změnami pozdějšími a během času.
V jazycích s přízvukem volným vidí se ve mnohých a důležitých věcech shoda mezi ruštinou a čakavštinou. Na př. vedle rus. bobъ, gen. bobá je čak. bob, g. boba (v příkladech ruských značí ʹ slabiku přízvučnou vůbec, v čakavských ʹ slabiku přízvučnou dlouhou, krátkou), – a podobně jsou vedle sebe rus. košъ, gen. košá a čak. koš g. koša, – rus. bogъ, g. bóga a čak. bóg g. boga, – r. godъ góda čak. gód goda, – r. mostъ mósta čak. móst mosta, – r. rodъ róda čak. ród roda, – r. vozъ vóza čak. vóz voza, – r. adj. golъ golá goló čak. gól gola golo, – r. pečь gen. péči čak. péć g. peći. – r. adj. ljutъ ljutá ljutó čak. ljút ljūta ljūto, – r. bêlъ bêlá bêló čak. bél bēla bēlo, – r. želtъ želtá želtó čak. žút žūta žūto atd. (Lesk., Unters. I. B. 8 sl.). Shoda tato je zajisté od prvopočátku, neboť nelze si mysliti, že by přízvuk ruský a čakavský někdy byl býval rozdílný a že by potom byly přišly změny nějaké, jejichž výsledkem by byla náhodou stejnost přízvuku tohoto obojího, kterou nyní vidíme.
Z toho zároveň vyplývá, že přízvuk praslovanský bvl volný, jako ruskočakavský, a že v přízvuku ruskočakavském, pokud je shodný, jest dochován obraz přízvuku prvotného, praslovanského. Odchylné odtud přízvukování v slovanských jazycích ostatních dlužno vykládati proměnami, kterým tu přízvuk slovanský podlehl. Proměny ty poznáváme v jejich výsledcích. Jsou dvoje:
a) Jednak pošinut přízvuk prvotný se slabiky své na sousední. Příkladem toho poučným a nejvíce známým je přízvuk srbský, který proti ruskočakavskému a tedy proti prvotnému bývá pošinut o jednu slabiku směrem k začátku slova. Na př. rus. bobъ gen. bobá a čakav. bob g. boba je srb. (bob) gen. boba (v příkladech srbských značí a slabiky přízvučné krátké, ʹ a ̑ dlouhé; ˋˋ značí slabiku kratší než ; při slabice dlouhé znamená ʹ přízvuk stoupavý, ̑ klesavý: na př. muka – č. muka a múka = č. mouka, gen. mojega staž. moga, v. Mikl. I2 406), – a podobně jsou proti sobě rus. košъ g. košá, čak. koš g. koša a srb. (koš) g. koša, – r. adjekt. golъ golá goló čak. gól gola golo a srb. (go) gola golo, – r. ljutъ ljutá ljutó čak. ljút ljūta ljūto a srb. (ljut) ljúta ljúto, – r. bêlъ bêlá bêló čak. bél bēla bēlo a srb. (bio) bijela bijelo, – r. želtъ želtá želtó, čak. žút žūta žūto a srb. (žut) žúta žúto, – r. dušá čak. dūša a srb. dúša, – r. kryló čak. krīlo a srb. krílo, – r. vinó čak. vīno a srb.
