2. Je-li však mezi dvěma samohláskami souhlásek několik, tedy skupina souhlásková, a vidíme-li, jak skupina ta z částí jednotlivých vznikla, dělírme ji podle tohoto jejího původu; na př. dělíme pan-ský, poněvadž slovo to je patrně ze subst. pán a přípony -ský, a podobně dělíme bož-ský, moc-ný, škol-ní, ten-ký (patrně příp. -ký), kost-mi, sed-lo, seď-te, nés-ti, pás-ti, pas-tva atp. Jest-li že však nepoznáváme, jak skupina je složena, připojujeme někdy souhlásky všecky k slabice následující a někdy je dělíme, na př. my-slím, my-šle-ní, se-stra, lá-ska n. lás-ka, vla-stí n. vlas-ti atd.
Pravidla tato někdy nepostačují, když slabiky děliti chceme, obzvláště v písmě. To bývá zejména tom, kde souhlásky k různým slabikám patřící se smísily, na př. český m. češ-ský, nebo kde souhláska patřící k slabice druhé se odsula, na př. oblek m. ob-vlek. V těchto příkladech někdy přirážíme celou skupinu souhláskovou k slabice následující, někdy ji dělíme; na př. o-blek, če-ský n. čes-ký, afri-cký n. afric-ký atp.
Tak to bývá také v textech starých, tištěných a psaných. Tutéž však bývá často také dělení čisté mechanické píše se totiž až na konec řádku, a co se z liter posledního slova do řádku nevešlo, oddělí se a píše se na začátek řádku následujícího; tak rozděleno na př. v BiblB. wi-ſſel Mark. 7, 31, hlu-cheho t. 32, wz-lozy t. 33, dot-cze t., chleb-ów 8, 6, k-dyzto t. 20, z-gewnye t. 32, duſſi ſ-wú t. 35 atd., – v BiblD. 1. Pal. str-zyelnycze 11, 5, tr-zie t. j. třie t. 15, d-ruhi t. 21, proti m-nye 12, 17, b-ratrow t. 29, kewſ-ſemu 13, 2, ywſ-ſeho t. 14 atp.
Počet slabik se mění.
475. Slovo mění se na stránce hláskové také tím, že se mění počet jeho slabik. Slabik někdy ubývá, někdy přibývá.
Slabik ubývá nejvíce odsouváním samohlásek; na př. z trojslabičného veliký je dvojslabičné velký, z bъdêti (3slab.) jě bdíti, z vьšemu je všemu, z lъžь (2slab.) je lež, z nésti je nést atd.
Mnohdy přímo slabika jest odsuta, na př. v slovích přejatých Háta m. A-ha-ta. Brož m. Am-brož, Kodym m. Ni-ko-dým atp.; někdy i více slabik jest tím způsobem odvrženo, na př. Stasa m. Anastasie.
Odsutí je také v těch případech, které nazýváme obyčejně stahováním; na př. v dobré z dobroje.
Někdy ubývá slabika synizesí; na př. v doufati (3slab.) m. do-u-fati (4slab.).
Někdy je vedle sebe způsobů několikero, jimiž slabika ubývá; na př. místo -ovic říká se v Prachensku ouc a óc, Zedníkouc dům, Blažkóc Šemb. 13, a u Budějovic je za to -oic, řezníkoic t.
